Kdo je největší vůl Na Metodějově farmě byl rybníček, kde žila spousta žab a žabáků. Jeden ze žabáků byl hrozný náfuka. Pořád chtěl být králem všech žab a rozkazovat jim. Ostatním žabákům to nebylo po vůli, a tak jak to jen šlo, milého žabáka nějak vytrestali. Jednoho dne přišel k rybníčku vůl z farmy. Napít se a popovídat si se žábami. Naklonil se nad vodu a pozdravil: „Ahoj, žáby.“ „Ahoj,“ odpověděly sborem žáby. Pche, pomyslel si žabák, to zrovna, budu se tady bavit s nějakým volem. A seděl na leknínu a tvářil se zadumaně. „Co je ti?“ zajímal se vůl. „Sedím, tedy jsem,“ pravil filozoficky žabák, ale na vola to žádný dojem neudělalo. Žáby si zatím začaly povídat s volem a žabák přemýšlel, jak na sebe upoutat pozornost. „Když budu chtít, nafouknu se a budu větší než ty,“ pravil zčistajasna. Vůl se zamyslel. „Na naší farmě jsem největší vůl já,“ pravil a myslel to upřímně a pravdivě.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244683
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244683
„Když budu chtít, budu větší vůl než ty,“ naparoval se žabák. Ostatní žabáci na sebe spiklenecky mrkli. „Tak do toho, ukaž mu to, přece se nedáš zahanbit,“ provokoval ho jeden z žabáků. Žabák chvíli váhal. „No jistě, nedej se zahanbit,“ přidaly se žáby – a to žabáka zlomilo. „Dobře, tak se tedy všichni dívejte!“ A začal se nafukovat a nafukovat. Už byl skoro dvojnásobný a dál už nemohl. „No a dál?“ zabučel vůl. „Do toho, do toho,“ skandovali žabáci i žáby. Žabák začal skoro modrat, ale ještě přitlačil. Nadechl se, co mu zbytky sil stačily, zabral – a najednou PRÁSK! Milý náfuka se nafoukl tak, že praskl. Žáby i vůl pozorovali, jak protržený žabák klesá ke dnu. Když na hladinu vystoupala poslední bublinka, povzdechl si vůl: „Tak mám dojem, že to nebyl větší vůl než já, ale pořádný hlupák.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244683