„A jaké báte představy ohledně té sobody?“ podařilo se Josefíně otočit list. „Myslela jsem nějaký vkusný poutač nebo plakát,“ odpověděla Karolína Fikejsová. „Jste šikovná, určitě ho vymyslíte. Nechám to na vás. Bude tam pár dětí od vás zpívat – to už jsem domluvila.“ „Víb, na chodbě mě míjela baní Kociánová,“ řekla Josefína. „Prosím?“ Úřednice naklonil hlavu na stranu. Pak se zasmála. „Ne, ta spěchala od pana starosty.“ „Aha.“ Josefínu přemohla zvědavost. Nedá se svítit. I za cenu toho, že z ní bude drbna. Jak to říkala babička? Výměna informací je životní nutnost, Josefínko. Všichni to vědí, ale jenom ženy a včely to dovedly k úplné dokonalosti. „Vybadala rozrušeně,“ nadhodila. „Jak bych to řekla,“ pronesla Karolína Fikejsová. „Svatba pana starosty Jirouška byla velká událost a některé dámy ve městě to nesou velice špatně.“ „Počkejte, do jako že…“ Úřednice našpulila pusu. „Jak to říct, pan starosta byl vždycky hodně společenský. A s opačným pohlavím to umí.“ Josefína pochopila. Podle všeho pan starosta spravoval záležitosti svých voliček hodně z gruntu. „Dakže jestli domu dobře rozubím, paní Kociánová batří mezi dy dešťastnice, kterýb vadí, že je ženatý.“ „Přesně tak,“ přisvědčila. „Měla byste vidět scény, co mu tady předvedla, když si namluvil paní Zuzanu. Divže mu neskákala po hlavě.“ Scénický tanec je její obor, pomyslela si Josefína. A nejspíš i činohra, podle komedie, kterou zahrála včera se starostovou ženou a malým Petříkem. „Ohledně pana starosty panovalo mezi místními ženami určité napětí vždycky,“ pokračovala Karolína Fikejsová s očividnou chutí si povídat. „Každá se chtěla stát paní Jirouškovou.“ „Tak bardie by to byla,“ souhlasila Josefína. „Po sdránce finančdí určitě.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244674