Honzíkovi sekundovat v bruslení, a dokonce statečně zápasím s hokejkou a pukem.
w
w
w
V pondělí ráno načerpám trochu sil během obvyklé jízdy metrem. Nepřítomně zírám na osazenstvo vagonu, které nosem leští reklamní billboardy, díkybohu, že jsem k zelenému mimozemšťanovi a jeho kolegům imunní. Ženské přitom nenápadně posmrkávají a jedna citlivka si regulérně utírá oči kapesníkem. Že by je vlezlý skřet tak dojal? Neubráním se zvědavosti a přes rameno korpulentní dámy nahlédnu na poutač. Dopis s dětskou kresbičkou vánočního stromku vzbuzuje dojem podprahové marketingové kampaně. Milí Ježíšku, přál bich si pod stromeček tátu. Nemusí bít krásný, stačí, když s ním bude legrace a bude umět hrát hokej. Nenos mi letos žádný dárky. Nevěřícně poulím oči na důvěrně známé písmo. Co má tohle znamenat? Jak se niterní tužby mého syna dostaly na inzertní plochu metra? Lépe řečeno, jak opustily práh mého bytu? Vybavuji si, že jsem se pro psaníčko natáhla na 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244672
parapet, rozprostřela ho po stole… a pak už se jen utápěla v slzách a levném vínu. Marně se snažím si vzpomenout, co bylo dál, z páteční noci nemám okno, ale rovnou celou výkladní skříň. Českomoravská. Kruci, přejela jsem dvě stanice! Vběhnu do vagonu na druhé straně peronu a šokovaně hledím na další várku sentimentu. Tohle promo muselo stát balík. Hned, jak mě eskalátor vynese na povrch zemský, rozzuřeně vytočím číslo firmy MediaProm, která má inzerci v metru na starosti, a domáhám se ředitele. Asertivita není moje silná stránka. „Můžete mi laskavě říct, kterej blbec dal v met ru otisknout ten dopis pro Ježíška?“ „Je mi líto, ale žádné informace neposkytujeme,“ odvětí suše hlas na druhém konci. „Zadavatel si přál zůstat v anonymitě.“ „Anonymitě? Ten dopis psal můj syn. Říkají vám něco autorský práva?“ „To bude omyl, mladá paní. Inzerát je řádně smluvně ošetřen.“ „Najmu si právníka!“ stačím pohrozit, než ředitel zavěsí. Pochopitelně planě, soudní výlohy by spolkly 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244672
veškeré mé úspory. Uklidňuje mě alespoň fakt, že reklama v dopravních prostředcích má jepičí život a často projde bez povšimnutí. „Už jste četly ten dopis Ježíškovi?“ vtrhne do kanceláře Marcela z call centra. „Je toho plný metro. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se před ostatníma nerozbrečela.“ „Podle mě je to kampaň na e-shop,“ ozve se Eva. „Něco v tom smyslu, že když seženou tatínka, tak už všechno.“ „Mně to spíš přijde jako reklama na nějakou novou seznamku,“ míní Hanka. S otevřenou pusou sleduji, kolik kolegyní je v obraze. „Co si o tom myslíš ty, Niki?“ obrátí se na mě Marcela. „Já…?“ vykrucuji se. „Dnes jsem nejela met rem…“ Marcela chvíli dumá. „Možná zveřejňují, o co si píšou děti z dětskýho domova, jsou Vánoce, lidi jsou naměkko…“ Eva se natáhne pro kapesník. „Přestaň, nebo budu celej den bulet a neužiju si ten dnešní vánoční večírek.“ „Když mluvíš o večírku, prej se k nám nakonec 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244672