PÍSAŘKA ZE SIENY
Iacopo se rychle uklonil a vyběhl z pracovny, zakopl o mramorový překlad, dokázal však udržet rovnováhu a nespadnout na zem. *** Den poté, co Ysabella oznámila, že Ospedale vyhlašuje zakázku na nový obraz, nestihl Gabriel do soumraku dokončit své denní dílo v kapli Signorettiových. Špatně odhadl čas, jaký zabere plánovaná část malby, a když padlo večerní šero, jen zachmuřeně hleděl na nehotovou dětskou tvář Panny. Po chvilce přemýšlení rozžal svíci a dal se opět do práce. Doufal, že tohoto rozhodnutí nebude ráno litovat... Štětec klouzal po rychle zasychajícím povrchu sádry, a náhle jako by se pod jeho tahy zhmotnila buclatá, ruměnná tvářička svatého děťátka. Gabriel v nitru zaplesal, pak rychle sfoukl svíci a v téměř naprosté tmě slezl ze žebříku. Opouštěje kapli, spatřil, jak se z branky ve zdi Signorettiho paláce vykradla postava v plášti a s nasazenou kápí, což ho zaujalo, neboť vládla horká letní noc. Ještě než odvrátil zrak, objevila se i druhá postava. Na nějaké návštěvy bylo už vskutku pozdě, a navíc by každý raději zůstal v domě, kam byl pozván jako host, než aby vycházel v tuto hodinu do ztemnělých ulic. Malíř počkal, dokud se oba muži bezpečně nevzdálili, poté přešel dvoranu a vykročil na ulici. Dbal, aby jeho kroky vedly stínem budov; netřeba se nechat lapit noční stráží. Pokuta za potulku v době nočního klidu, kdy všichni mají setrvávat ve svých domovech, nebyla malá. Liduprázdné ulice nočního města nadto skrývaly i další, mnohem horší nebezpečí. Gabriel ušel sotva pár kroků, když se ozval hlas strážného. Chrčivý dech prozradil jeho známého, Cristofora. Setkali se zrovna minulý týden mezi stánky mercata, kde se Cristoforo hrdě nesl vedlé své novomanželky, kterou objímal kolem ramen. Že se znají, by však dnes nemuselo hrát velkou roli, neboť Cristoforo měl povinnost trestat rušitele nočního klidu. Gabriel proto zůstal v úkrytu a naslouchal. „Stůjte, cizinci. V jaké záležitosti se zdržujete venku tak pozdě?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244659