„A co pak?“ „Ještě jsem se nerozhodl. Potrvá mi ještě měsíc, než se prokoušu tímhle.“ „Viděl jsi v poslední době nějaká dobrá kočičí videa?“ „Mám moc práce. Dáš si sušenku?“ „Ano, prosím.“ „Tak mi taky jednu dones, zlato. A horkou vodu. Použij kalíšek u dřezu. Dvě stě padesát mililitrů.“ Děda napsal černým nesmyvatelným fixem na plastový kalíšek odměřené objemy. Clover do něj nalije 250 ml teplé vody z konvice. Dnes má děda v plechovce zázvorové sušenky. Clover vezme dvě a třetí zasune do přední kapsy šortek. Zázvorové sušenky jsou tvrdé jak brok, neměly by se rozdrolit. „Díky moc,“ řekne děda, když mu přinese kalíšek. Popíjí teplou vodu, jako by to byl čaj nebo nějaký chutný nápoj. Jedny z kukaček v předsíni odbijí půl. Za pár vteřin ji oznámí i ostatní. „Víš co, měla bys tátu přemluvit, aby ty hodiny vybalil. Mohla bys mu pomoct. Byla by to zábava. Pověz mu, že jsem to říkal. Máš se v létě hezky?“ „Ano.“ „Inu, proč by ses neměla hezky – v tvém věku? Takže…“ Zavře počítač a kývne na televizi. „Chceš sledovat zbytek toho hašteření?“ „Tak jo,“ souhlasí Clover a děda znovu zapne televizi. Dagmar čeká u dveří. „Trvá ti to dlouho,“ řekne. „Nemusela jsi čekat.“ „Nic jiného nedělám.“ „Nebude se o tebe máma bát?“ 99
bray_muzeum.indd 99
14.3.2018 17:51:53 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244581