„Zlobíš se kvůli tomu, co jsem napsala, nebo proto, že jsem ti o tom neřekla?“ Avraham nevěděl co odpovědět. Zapálil si cigaretu a podivil se, když mu vzala z ruky krabičku a vyndala z ní cigaretu pro sebe. „Už zase kouříš?“ zeptal se a ona řekla: „Ne tak docela. Už zase kouřím s tebou.“ Když se poznali, Ilana kouřila víc než on a schůze týmu v místnosti, kterou měla dřív na Ajalonské oblasti, byly vedeny v oblaku kouře. Přestala kouřit v den, kdy byl zabit její syn. U hrobu podala Avrahamovi zpola plnou krabičku cigaret Marlboro Light a řekla: „Tumáš.“ „Můžu ti vysvětlit, co přesně se stalo?“ zeptala se Ilana. Přikývl a poprvé se na ni podíval. Ty cigarety nikdy nevykouřil; krabička marlborek, kterou mu na hřbitově dala, ještě ležela v jedné ze zásuvek v jeho kanceláři. „Několik týdnů potom, co skončilo vyšetřování, když už jsi byl v Bruselu, přišla stížnost ze státního zastupitelství. Jak víš, dospěli s Rafaelem Šarabim k přiznání viny v některých bodech obžaloby a prohlásili, že neměli na vybranou, protože není dost důkazů k tomu, aby ho postavili před soud, poněvadž naše vyšetřování bylo nedbalé. Dostalo se to k vrchnímu veliteli a ten si vyžádal externí šetření. Velitel distriktu navrhl, abych napsala hlášení. Ví, že jsme si blízcí, a já jsem mu řekla, že jsem se toho vyšetřování účastnila, ale on mě přesvědčil, že bych to hlášení napsat měla, aby to nevyšetřoval někdo zvenčí. Chápeš, že to mohlo být horší? Jeho podmínka byla, že tě nebudu informovat a že se na psaní hlášení nebudeš podílet.“ Na okamžik zmlkla, aby prozkoumala výraz jeho obličeje, a znova hledala jeho pohled. Avraham pořád ještě mlčel. Vlastně ho chránila, to se mu pokoušela říct. Byl to rozhovor dvou blízkých lidí, kteří se znali už léta, ale také dvou ostřílených policejních vyšetřovatelů, kteří věděli co, jak a kdy říct, aby dosáhli svého cíle. „Proto jsem musela napsat to, co jsem napsala, Avi. Kdybych tajila chyby, ke kterým během vyšetřování došlo, nebylo by to prošlo.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244574