„Zlobíš se kvůli tomu, co jsem napsala, nebo proto, že jsem ti o tom neřekla?“ Avraham nevěděl co odpovědět. Zapálil si cigaretu a podivil se, když mu vzala z ruky krabičku a vyndala z ní cigaretu pro sebe. „Už zase kouříš?“ zeptal se a ona řekla: „Ne tak docela. Už zase kouřím s tebou.“ Když se poznali, Ilana kouřila víc než on a schůze týmu v místnosti, kterou měla dřív na Ajalonské oblasti, byly vedeny v oblaku kouře. Přestala kouřit v den, kdy byl zabit její syn. U hrobu podala Avrahamovi zpola plnou krabičku cigaret Marlboro Light a řekla: „Tumáš.“ „Můžu ti vysvětlit, co přesně se stalo?“ zeptala se Ilana. Přikývl a poprvé se na ni podíval. Ty cigarety nikdy nevykouřil; krabička marlborek, kterou mu na hřbitově dala, ještě ležela v jedné ze zásuvek v jeho kanceláři. „Několik týdnů potom, co skončilo vyšetřování, když už jsi byl v Bruselu, přišla stížnost ze státního zastupitelství. Jak víš, dospěli s Rafaelem Šarabim k přiznání viny v některých bodech obžaloby a prohlásili, že neměli na vybranou, protože není dost důkazů k tomu, aby ho postavili před soud, poněvadž naše vyšetřování bylo nedbalé. Dostalo se to k vrchnímu veliteli a ten si vyžádal externí šetření. Velitel distriktu navrhl, abych napsala hlášení. Ví, že jsme si blízcí, a já jsem mu řekla, že jsem se toho vyšetřování účastnila, ale on mě přesvědčil, že bych to hlášení napsat měla, aby to nevyšetřoval někdo zvenčí. Chápeš, že to mohlo být horší? Jeho podmínka byla, že tě nebudu informovat a že se na psaní hlášení nebudeš podílet.“ Na okamžik zmlkla, aby prozkoumala výraz jeho obličeje, a znova hledala jeho pohled. Avraham pořád ještě mlčel. Vlastně ho chránila, to se mu pokoušela říct. Byl to rozhovor dvou blízkých lidí, kteří se znali už léta, ale také dvou ostřílených policejních vyšetřovatelů, kteří věděli co, jak a kdy říct, aby dosáhli svého cíle. „Proto jsem musela napsat to, co jsem napsala, Avi. Kdybych tajila chyby, ke kterým během vyšetřování došlo, nebylo by to prošlo.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244574
A ty moc dobře víš, že chyby jsme udělali. Tak jsem to napsala černé na bílém a zároveň jsem napsala, že jsi případ dovedl k vyřešení a že máš skvělou profesní minulost. A to všechny uklidnilo.“ Do hlášení nenapsala „udělali jsme chyby“. Všechny byly přičítány „veliteli vyšetřovacího týmu“. Ale možná že právě tohle musela udělat. A možná se to opravdu stalo. Zapálil si další cigaretu. Podíval se k otevřenému oknu. Chtěl se jí zeptat, proč ze stolu zmizela rodinná fotografie. Ilana řekla: „Avi, díky tomu hlášení už nikdo u policie nemluví ani o Oferovi Šarabim, ani o dohodě s jeho otcem, že v některých bodech přizná vinu. To skončilo. A až vyřešíme tenhle případ napadení, půjdeme s ním pěkně do médií a Ofera ti už nebude nikdo připomínat. Teď na něj musíš zapomenout už jen ty – a já vím, že jsi to neudělal, znám tě – a soustředit se na vyšetřování. Pojďme to uzavřít do Dne smíření, co říkáš?“ Pořád ještě nic neřekl. Nevzpomínal už nikdo na Ofera Šarabiho? Nezapomněl na něj jen on? Představil si Chavu Kohenovou, jak na temném parkovišti v jednu třicet šest vypíná motor červeného justy. Jak beze strachu vystupuje z vozu a rozhlíží se. Mimo záběr kamery na ni někdo čekal. Nečíhal, čekal. A mezi jednou třiceti šesti a třetí ráno ji tloukl kamenem do hlavy. „Mrzí mě to ráno,“ řekl Avraham. A Ilana odpověděla: „Zapomeň na to, nic se nestalo. A já mám radost, že jsi zase tady. Začneme?“ Informoval ji o podrobnostech, které se v případu nahromadily předtím, než došlo k napadení. Věděla o náloži, před několika dny o ní totiž mluvili, ale neznala detaily týkající se výhrůžného telefonátu, který Chava Kohenová při výslechu zatajila. Poslouchala ho se zájmem a na list papíru si napsala pár vět. Potom připojila informace o tom, co se přihodilo v noci, jak vyplynuly z výslechu učitelčina syna a z analýzy nálezů na místě činu. Chava Kohenová synovi neoznámila, že zamýšlí odejít. Bylo brzy na to, aby věděli, jestli proto, že odchod
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244574
z domu si nenaplánovala, nebo proto, že syna se její plán netýkal. Bylo mu patnáct a od té doby, co se rozvedla, bydleli sami. Nikdy z domova neodcházela, aniž mu o tom řekla. Její mobil se v bytě nenašel, peněženka také ne. Podle všeho je měla v látkové tašce, kterou držela v ruce, když vystupovala z vozu. Na místě činu je nenašli a telefonní společnost nedokázala přístroj lokalizovat. Ale výpis jejích posledních hovorů měl přijít každou chvíli. Kreditní kartu nikdo nepoužil od včerejška odpoledne. Vybraná částka nebyla nijak mimořádná – dvě stě šekelů – a dalo se logicky předpokládat, že to byly všechny peníze, které u sebe během napadení měla. „Ten syn si pamatuje, kdy šel spát?“ zeptal se Avraham. „Mezi jedenáctou a půl dvanáctou,“ řekla Ilana. Pokud tomu tak bylo, Chava Kohenová odešla z domova na schůzku s útočníkem nejpozději mezi půl dvanáctou a čtvrt na dvě. Nežli odešla, počkala, až syn usne – pokud schůzku s útočníkem nedomluvila teprve potom, co syn šel spát. Ilana ho přerušila. „Jsi si jist,“ zeptala se, „že existuje spojitost mezi kufrem a výhrůžným telefonátem na jedné straně a napadením na druhé? A že si s útočníkem dohodla schůzku? O tom mě přesvědčíš hned. Ale pojďme se napřed zamyslet, jestli neexistuje možnost, že šlo o napadení při náhodné loupeži.“ Jak dobře ji znal. To bylo první pravidlo velitelky Ilany Lisové, první velitelky v dějinách kriminálního oddělení v Telavivském distriktu: je třeba ponechat všechny možnosti otevřené, zvlášť když jedna z nich se zdá logičtější než ty ostatní. A o každé události vyprávět co nejvíc příběhů. Příběh bohatý na detaily bude často ten správný, ale jen často, ne nutně. „Taková možnost neexistuje, Ilano,“ řekl. „Přijde v půl druhé v noci z vlastní vůle na úplně opuštěné místo, vzdálené od jejího domova. V takovou dobu tam nemá co hledat, ledaže by si tam domluvila schůzku s útočníkem.“ „Proč?“ namítla Ilana. „Předpokládejme, že se šla podívat na moře. Setkat se s přítelkyní nebo s přítelem. Útočník ji uviděl a nemohl odolat pokušení. Samotná žena uprostřed noci na liduprázdném parkovišti. Pokusil se jí vzít tašku a ona kladla
105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244574