Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244513
Jiří Pešek – Lucie Filipová a kol.
VĚDA A POLITIKA
Pag. 99–131
Německý historický ústav v Paříži Lucie Filipová – David Emler
N
ěmecký historický ústav v Paříži (Deutsches Historisches Institut Paris – DHIP / L’Institut historique allemand de Paris – IHA) byl oficiálně založen roku 1964. Z tohoto titulu je mezi ústavy, které slouží německé historiografii v zahraničí, druhým nejstarším. Druhou pozici zaujímá z chronologického hlediska i ve skupině institucí, jež se věnují bádání o Francii, resp. Německu a výzkumu jejich bilaterálních vztahů. Předstižen byl pouze Německo-francouzským ústavem (Deutsch-Französisches Institut / Institut Franco-Allemand), působícím od roku 1948 v jihoněmeckém Ludwigsburgu. Další výzkumná centra a uskupení, která se zaměřují na německo-francouzskou tematiku, vznikala podobně jako německé historické ústavy v zahraničí od druhé poloviny 70. let 20. století až do počátku 21. století.1 Více než půlstoletí institucionalizovaného výzkumu, kterému se věnují němečtí historici v Paříži, je v německé odborné literatuře zmapováno nečekaně podrobně. Tato skutečnost je milým překvapením, neboť zpravidla platí, že činnost vědeckých institucí patří v rámci dějin diplomacie a mezinárodních vztahů mezi témata, jimž bývá věnován prostor spíše v poznámkách pod čarou než v hlavním textu. K současnému stavu poznání o pařížském institutu výrazně přispělo výročí, které formou vědeckého kolokvia i oficiálních oslav připomnělo, že v roce 2008 uplynulo 50 let od založení Německého centra pro historický výzkum (Deutsche Historische Forschungsstelle / Centre allemand de recherches historiques), přímého předchůdce DHIP. V tomto ohledu představuje hlavní výsledek publikace, na níž se podílel kolektiv pracovníků DHIP pod redakčním vedením Rainera Babela a Rolfa Großeho.2 Z pěti 1
V chronologickém pořadí se jednalo o tyto instituce (uvedený letopočet označuje rok založení): Francouzská historická mise v Německu (Mission Historique Française en Allemagne, 1977) se sídlem v Göttingenu (od roku 2009 působí pod názvem Institut français d’histoire en Allemagne ve Frankfurtu nad Mohanem); Mezinárodní centrum pro výzkum současného Německa (Centre international de recherche sur l’Allemagne contemporaine, 1982) působící dnes v Cergy-Pontoise; Německo-francouzský výbor pro bádání o německých a francouzských dějinách v 19. a 20. století (Deutsch-französisches Komitee für die Erforschung der deutschen und französischen Geschichte im 19. und 20. Jahrhundert / Comité franco-allemand de recherches sur l’histoire de la France et de l’Allemagne aux XIXème et XXème siècles, 1988); Centrum Marca Blocha (Centre Marc Bloch, 1994) v Berlíně; Německé fórum pro dějiny umění (Deutsches Forum für Kunstgeschichte Paris, 1997) v Paříži, které spadá stejně jako DHIP pod Nadaci DGIA, a Centrum interdisciplinárního studia a výzkumu o Německu (Centre interdisciplinaire d’étude et de recherche sur l’Allemagne, 2001), jež rovněž působí v Paříži. 2 Rainer Babel – Rolf Große (eds.), Das Deutsche Historische Institut Paris / L’Institut historique allemand. 1958–2008. Ostfildern, Jan Thorbecke 2008.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244513
tematicko-chronologických kapitol jsou zásadní dva texty přibližující historii a činnost pařížské instituce a jeden příspěvek analyzující obsah časopisu Francia, stěžejního ústavního periodika. Autoři odkazují a navazují na texty, jež byly napsány o Německém historickém ústavu v Paříži před rokem 2007.3 Dokumentární hodnotu mají především přílohy s chronologickým přehledem a seznamem pracovníků. O jubilejním účelu publikace svědčí fakt, že byla vydána v německo-francouzské verzi, důsledně dodržované i v poznámkovém aparátu, stejně jako řada vložených fotografií a celkově reprezentativní vzhled knihy. Další tituly, vydané v posledních letech a přibližující především vznik a počátky pařížského institutu, jsou spojeny se jménem Ulricha Pfeila. Tento bývalý stipendista a krátce odborný pracovník DHIP vydal jako hlavní editor tři knihy, z nichž byla vytvořena tzv. jubilejní sada (Jubiläumsschuber).4 Zatímco první publikace řadí pařížský institut do kontextu dalších vědeckých a kulturních institucí zabývajících se německo-francouzskými vztahy, a to i v první polovině 20. století, druhá kniha je věnována výhradně Německému historickému ústavu v Paříži. Důraz je přitom kladen na výrazné osobnosti, jež se zasloužily o vznik Německého centra pro historický výzkum, resp. DHIP. Třetí titul se zabývá více německou historiografií než samotným institutem, byť německo-francouzský prvek hraje i zde – při opětovném zapojování německých historiků do mezinárodního výzkumu – podstatnou roli. Ulrich Pfeil dále shromáždil, uspořádal a podrobně analyzoval více než dvě stovky dokumentů, z nichž vyplývají dosud neznámé skutečnosti o založení Německého historického ústavu v Paříži a ve kterých jsou rovněž představeny starší – nerealizované – plány na vytvoření podobné instituce.5 Všechny Pfeilovy edice bohužel končí nejpozději rokem 1964 a zatím se nezdá, že by se mladší historie DHIP dočkala v blízkých letech podobně obsáhlého zpracování. Vedle nejnovějších knižních publikací jsou druhým stěžejním informačním zdrojem internetové stránky pařížského ústavu. Do provozu byly uvedeny roku 1997 a za více než deset let existence prošly mnohými úpravami, jejichž současný výsledek je pro německy 3
Většinu těchto textů tvořily samostatné články. Z monografií, resp. sborníků byly zásadní tyto práce: Karl Ferdinand Werner, Deutsches Historisches Institut Paris 1958–1983. Paris, Deutsches Historisches Institut 1983; Werner Paravicini (ed.), Das Deutsche Historische Institut Paris: Festgabe aus Anlass der Eröffnung seines neuen Gebäudes, des Hôtel Duret de Chevry. Sigmaringen, Jan Thorbecke 1994. Paralelně vyšla kompletní bibliografie Německého historického ústavu v Paříži, viz Rainer Babel – Rolf Grosse, Chronik/ Chronique, in: Werner Paravicini (ed.), Das Deutsche Historische Institut Paris. Festgabe aus Anlaß der Eröffnung seines neuen Gebäudes, des Hôtel Duret de Chevry, Sigmaringen, Jan Thorbecke 1994, s. 107– 117. Tu později rozšířily dodatky pro období let 1994–1998 a 1998–2002, které připravil Rolf Grosse. Velké badatelské projekty DHIP shrnula publikace, vydaná v řadě Les Ateliers de l’Institut Historique Allemand: Werner Paravicini (ed.), Présentation des travaux d’édition et de documentation par les membres de l’Institut Historique Allemand, à l’occasion de l´inauguration solennelle de sa nouvelle demeure l’Hôtel Duret de Chevry, le 20 mai 1994. Paris, Deutsches Historisches Institut 1994. 4 Jsou to svazky 81, 86 a 89 ediční řady Pariser Historische Studien: Ulrich Pfeil (ed.), Deutsch-französische Kultur- und Wissenschaftsbeziehungen im 20. Jahrhundert. Ein institutionengeschichtlicher Ansatz. München, Oldenbourg 2007; Týž (ed.), Das Deutsche Historische Institut Paris und seine Gründungsväter. Ein personengeschichtlicher Ansatz. München, Oldenbourg 2007; Týž (ed.), Die Rückkehr der deutschen Geschichtswissenschaft in die „Ökumene der Historiker“. Ein wissenschaftsgeschichtlicher Ansatz. München, Oldenbourg 2008. 5 Ulrich Pfeil, Vorgeschichte und Gründung des Deutschen Historischen Instituts Paris. Darstellung und Dokumentation. Ostfildern, Jan Thorbecke 2007.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244513