Soutěž Malou dohodou 1937 (Ukázka, strana 99)

Skupinové foto před kostelem sv. Jiří s hrobkou krále Alexandra I. na Oplenaci

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244444

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244444

Soutěž Malou dohodou 1937 Místopředseda Autoklubu RČs. Dr. Jaroslav Srbek ve svém vystoupení poděkoval protektorům soutěže a všem civilním i vojenským úřadům za její zdárné uskutečnění. Hlavní týmovou cenu, pohár prezidenta Dr. Edvarda Beneše, předal členům vítězného družstva Aero Car Clubu československý vyslanec v Bělehradě Dr. Václav Girsa.

Absolutními vítězi soutěže Malou dohodou byli v jednotlivých kategoriích vyhlášeni Zdeněk Pohl s vozem Škoda Popular Monte Carlo (č. 97), Jan Bednář na motokole Jawa Robot (č. 6) a nadporučík Miloš Schütz se sajdkárem Jawa 500 (č. 57) armádního týmu MNO. V pořadí motocyklových týmů obsadila dvě první místa tovární družstva na strojích Jawa 350 a Jawa 175, třetí byl tovární tým ČZ 175.

Vojín Václav Nedomanský na stroji ČZ 175 (č. 10) získal cenu rumunského ministerstva války pro nejlepšího armádního motocyklistu, poručík Ing. Jan Krátký s vozem Jawa 615 (č. 67) si jako nejúspěšnější vojenský automobilista odnesl nejvyšší čestnou cenu, kterou věnoval rumunský král Carol II. Mezi automobilovými týmy se za vítězným kombinovaným družstvem Aero Car Clubu umístil na druhé příčce tovární tým aerodynamických kupé Škoda Popular MD a jako třetí tým Motorklubu Vysokoškolského sportu Praha se dvěma roadstery Škoda Popular Monte Carlo a jedním kupé Škoda Rapid Monte Carlo.

V některých případech se zřejmě v zájmu uklidnění a opětného navození přátelské atmosféry propozice poněkud ohýbaly, takže např. z dámské ceny, jež by logicky měla patřit Vlastě Malé na motocyklu Ogar 250 (č. 23), se nakonec radovala Rumunka Georgetta Niculescu s vozem BMW 320 (č. 130). Statečná Vlasta ale nepřišla zkrátka, vedle několika menších cen získala jako jediný účastník soutěže luxusní švýcarské hodinky coby cenu za vynikající sportovní výkon.

Kompletní klasifikaci jezdců, absolutní i v jednotlivých třídách, stejně jako týmů uvádíme v následující kapitole. Na tomto místě si opět zaslouží citaci šéfredaktor Motor Revue Adolf Tůma: „Rozdílení cen proběhlo zdánlivě klidně. Ve skutečnosti v mnohých jezdcích a zástupcích továren hořel plamen nespokojenosti. Mnohé ceny, hlavně peněžité, nebyly přiděleny s odůvodněním obtíží valutových. O přidělení některých cen nebylo vůbec rozhodnuto.“ A takhle viděl Adolf Tůma dvě nejvýraznější osobnosti soutěžního pelotonu: „Osoba absolutního vítěze automobilů je sympatická. Je to náš nejlepší automobilista.

Velmi bychom se byli divili, kdyby někdo jiný byl dosáhl vítězství, než právě Zdeněk Pohl s Popularem MC, jemuž rozumí a s nímž dobyl úspěchů již v Rallye Monte Carlo.

Nejsilnějším zjevem v soutěži byla Vlasta Malá, jediná žena na motocyklu. Je vidět, že má fyzickou, sokolskou výchovu. Šla dobrým příkladem a dokázala, že i solomotocykl je dobrým a vhodným vozidlem pro ženu, která nazývá sportem ještě něco jiného, než malování rtů a řas. Tatík se také nebál a byl vytrvalý, proto měl úspěch. Vlastu známe všichni jako ženu sportu. A proto jsme byli tak překvapeni, když jsme ji při rozdílení cen viděli ve večerní toaletě. Byl podán důkaz, že motocyklem žena neztratí nic na svém půvabu.“

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244444