Stalo se na Seči (Ukázka, strana 99)

být s ním. Půjčili jsme si od děvčat židle, sedli si k vodě a vyprávěli si. Celá naše pětka.

Pokud bych nás měla seřadit podle hmotnosti vedle sebe, začala bych Kamilkou, pak dlouho nic, další by následoval Tomáš, já, Petr, a na chvostě Anežka. Vyfotit to, byla by to legrační momentka.

Z hovoru nás vytrhla jedna z děvčat; jméno si nepamatuju, pletla jsem si je.

Požádala Toma o autogram.

Ten slušně odmítl. Nepřipadal si jako hvězda. „Na to mám dost času,“ omlouval se. „Doufám.“ Za chvíli se překvapivě vrátila a zeptala se ho, jestli se může podepsat ona jemu, na jeho sádru. Tomáš byl tak vyvedený z míry, že se smíchem souhlasil, a když poděkovala, řekl jí: „Buď svá.“ V mžiku se před ním vytvořila řada snad všech dvaceti kopií a všechny ho žádaly o totéž. A on každé stejně odpovídal. Vznikla tak jakási autogramiáda naruby, která celý náš zdejší pobyt skvěle doplňovala. Jedna po druhé přicházely a podepisovaly se mu na sádru.

Tomáš se na každou uculil a řekl: „Buď svá.“ A mně připomínal pana faráře, rozdávajícího hostie, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244339

který říká každému namísto amen, buď svá. „Buď svá.“ „Buď svá.“ „Buď svá.“ Řekl to devatenáctkrát.

Až dvacátá to změnila. „Nebudu se ti podepisovat jako ostatní,“ řekla zpříma. „Ráda bych ti místo toho podala ruku. Jestli dovolíš.“ Byla to ta, co Tomášovi tehdy řekla: „Běž rovně, chasníku!“ Měla na sobě zcela odlišný obal. Pruhované námořnické tričko, na hlavě klobouk, z vlasů upletené dva copy, a vetknutou sponu v podobě pavouka.

Celkem normální, uvědomila jsem si.

Fakt jí to slušelo a já byla v tu chvíli malinko ráda, že odjíždí. „Na mou duši, tobě to dnes sekne,“ řekl Tom a políbil jí ruku. „Jsi svá.“ Ona se pak nečekaně otočila na mou stranu a podala ruku i mně. „Škoda,“ řekla, „mohly jsme být kámošky.“ Tím mi vyrazila dech, až jsem se zastyděla.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244339

Následovali chlapci. Ani mě, ani Tomáše si nevšímali.

Míjeli nás a postupně nastupovali do autobusu, podle toho, jak vyvolávali jejich jména.

Petr zatleskal, a Kamilka vyfoukla z útrob gejzír páry, který se proměnil v letní déšť.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244339