Hovory v Lánech 3 (Ukázka, strana 99)

HOVORY V LÁNECH — 29. BŘEZNA 1992

jednání, které pro mě bylo rovněž velmi zajímavé a důležité, s přednosty okresních úřadů a se starosty regionu Slovácka. Dnes večer mám další debatu s občany a zítra má návštěva vyvrcholí krátkým pobytem v Uherském Brodě, kde budu mít tu čest odhalit pomník Jana Amose Komenského v den čtyřstého výročí jeho narození a zároveň budu přítomen otevření jeho muzea v Uherském Brodě.

Z těch dvou veřejných debat, o nichž jsem hovořil a které byly součástí mého programu, bude proveden sestřih, který bude tvořit zbytek našich Hovorů. Jsem velmi zvědav, s jakou odezvou se tento experiment u našich pravidelných posluchačů setká, hodně bude záležet na vás, jak to sestříháte. Snad bych k tomu měl říct takovou malou omluvnou poznámku: jsem pochopitelně nervóznější, když mluvím v nějakém velkém auditoriu, než když Hovory nahráváme spolu, ať už v hotelovém pokoji, v mé kanceláři na Hradě, nebo v mém bytě. Proto je můj projev trochu jiný a samozřejmě často mnoho věcí opakuji, protože se na ně lidé znovu a znovu ptají, tak bych rád pravidelné posluchače našich Hovorů požádal o porozumění.

––––––––––––––––––––––––––––– Sestřih veřejné debaty se studenty a profesory Palackého univerzity Pane prezidente, za víc než sedmdesát dní budou volby. Vy jste se několikrát nechal slyšet, že chcete zůstat apolitický.

Zajímalo by mě, jak prezident Havel brání Václavu Havlovi, aby se nezpolitizoval, aby nevstoupil do toho politického života a do voleb. A druhá otázka, jestli se mu to podaří.

Samozřejmě se nemohu na těch pětasedmdesát dní, nebo kolik nám do voleb zbývá, proměnit v kus organické hmoty, který nemá na nic názor. Mám určité názory, ctím určité hodnoty a chci je podporovat; mám představu o tom, jaký má být poslanec Federálního shromáždění, i o tom, jakým směrem se má ubírat vývoj v naší republice, a tyto představy nebudu skrývat ani v době předvolební.

Nebudu se identifikovat s žádnou z politických stran, ale nemohu vyloučit, že programy některých stran budou mé struktuře hodnot bližší, programy jiných vzdálenější.

Pokud bych chtěl tuto možnost vyloučit, musel bych asi na sedmdesát dní odjet kamsi do Austrálie nebo nebýt. Člověk prostě jakési názory má.

VH-HZL_1992_SAZBA.indd 98

12.10.15 14:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244015

98–99

Chtěl bych se zeptat, jestli v současné době cítíte mezi lidmi víc tolerance, lásky a porozumění, nebo víc nenávisti a nesnášenlivosti. A také jak je to mezi politiky a jak si myslíte, že to bude v blízké budoucnosti.

Politické jeviště je nyní bohužel dosti rozhádané. Je tam mnoho rivalit, útoků, partikulárních zájmů a osočování, což souvisí s nezralostí naší demokracie a s její čerstvostí, mladostí. Nemáme vybudované nejen demokratické mechanismy, struktury, pravidla a tak dále, ale ani osvědčené modely chování. Proto to opticky vypadá, že vítězí nenávist nad láskou. Nesmíme se však nechat příliš klamat tou jevovou, na první pohled viditelnou stránkou věcí. Šok ze svobody, který v naší společnosti nastal, probudil nesmírné množství špatných lidských vlastností, dal jim šanci, odkryl je a vytvořil pro ně prostor, ale zároveň umožnil projevení bezpočtu dobrých vlastností. Někdy máme tendenci vidět nevyváženě, protože jsme ovlivňováni třeba tím, že se víc mluví a víc píše o špatných věcech, o skandálech a aférách, o tom, že někdo někoho podvedl, okradl, někdo podvodně privatizoval, a ty dobré zůstávají trošku v jejich stínu. Proto bych se neodvážil říct, že žijeme v nějaké éře sobectví a nenávisti; to by bylo veliké zjednodušení.

V programech mnoha politických stran se objevuje například požadavek sociální spravedlnosti. Jak se díváte na tyto strany a vůbec na aplikaci tohoto pojmu v tržním hospodářství?

Fakt je, že budujeme tržní ekonomiku, že privatizujeme, že vlastně proměňujeme vlastnické vztahy v celém hospodářství a že to musíme dělat rychle a razantně, protože čím déle se to povleče, čím to bude rozpačitější a polovičatější, tím větší budou ony takzvané oběti. V této době a v této atmosféře jsou někteří trochu nedůvěřiví nebo opatrní, když se řekne slovo sociální, protože mají pocit, že to je snaha uchránit zbytky toho socialistického, centralizovaného hospodářství nebo rozhodování.

Myslím si, že tento strach je přehnaný. Možná je vyvolán oprávněným podezřením vůči těm, kteří to tak opravdu myslí a za sociálními ideály nebo hesly skrývají stereotyp etatismu, centralismu a centralistického myšlení. Mám ale dojem, že pojmu „sociální“ není třeba se bát, protože je jasné, že každá vláda, i ta nejpravicovější, i ta, která

VH-HZL_1992_SAZBA.indd 99

12.10.15 14:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244015

HOVORY V LÁNECH — 29. BŘEZNA 1992

bude dělat nejradikálnější privatizaci a reformu, musí mít sociální politiku – ne-li pro nic jiného, tak prostě proto, že bez určitého sociálního klidu a míru ve společnosti žádná reforma není možná.

O rozhovoru s Karlem Hvížďalou50 jste řekl, že byste ho přepsal a vycídil lépe. Platí to i o Letním přemítání? To je první otázka. A druhá zní: nezměnil se náhodou jazyk ptydepe51, který se u nás uplatňoval před pár lety, v nějaký jiný jazyk, stejně ošklivý, který se dnes používá v novinách?

Ano, tak na tu druhou otázku odpovím nejdřív. Přiznávám se, že jsem neobyčejně citlivý na fráze. Ve svých hrách jsem se vždycky pokoušel dělat si legraci ze všech frází, nerozlišoval jsem, jestli jsou pokrokové, nebo reakční.

Vzpomínám si například, že ve hře Vyrozumění, v závěrečném monologu hlavní postavy, jsem použil určitých slovních vazeb nebo obratů, které připomínaly takovou fenomenologicko-existencialistickou řeč. V té době, tedy v druhé půlce šedesátých let, byl naší vládnoucí ideologií a filozofií marxismus, ale mladší generace marxistických filozofů začínala objevovat a vstřebávat existencialismus a u těch progresivnějších, reformních, dynamičtějších marxistů se začaly objevovat i některé jeho pojmy a kategorie, a já jsem si z toho tehdy dělal legraci.

Po premiéře pak za mnou přišel jeden můj přítel, divadelní kritik, a říkal mi: „Vašku, jak to, prosím tebe, že si děláš legraci z Kosíka,52 z těchto lidí? Vždyť oni jsou na správné straně barikády, oni jsou proti těm zkostnatělým dogmatikům!“ Mně je jedno, kdo je na jaké straně barikády, mě zajímá fenomén tvrdnutí jazyka v klišé. A to nebezpečí samozřejmě hrozí i dnes a samozřejmě hrozí i mně. Každou chvíli musím mít nějaký projev, jsem nucen mnohokrát opakovat tytéž věci, takže hrozí nebezpečí, že se můj jazyk ritualizuje, že vytvoří novou frazeologii. Trvale 50 – Havel, Václav: Dálkový výslech. Rozhovor s Karlem Hvížďalou. Londýn, Rozmluvy 1986 (vyšlo později v několika vydáních).

51 – Umělý jazyk ze hry Vyrozumění. Viz Havel, Václav: Vyrozumění. Praha 1965 (vyšlo opakovaně).

52 – Karel Kosík (1926–2003), český filozof a sociolog, univerzitní profesor, původně stál na marxistických pozicích. Jeho kniha Dialektika konkrétního byla přeložena do mnoha jazyků. V roce 1970 propuštěn z univerzity a byla mu znemožněna jakákoliv práce v oboru i publikační činnost. Od roku 1990 působil znovu na Karlově univerzitě, v roce 1992 přešel do Filosofického ústavu AV ČR.

VH-HZL_1992_SAZBA.indd 100

12.10.15 14:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS244015