27. Saša Bára se přihnala jako kulový blesk na policejní ředitelství. Měla hrozný vztek. Nejraději by Sašovi vyškrábala oči. Jak ji jen mohl takhle zesměšnit před Markem? Co si o sobě vůbec myslí? „Saša má na centrále návštěvu,“ ozvalo se v telefonu v kanceláři kriminální policie. „Nikoho nečekáme. Kdo je to?“ vyptával se Karel. „Nějaká mladá dáma.“ „Pošlete ji nahoru.“ Zavěsil telefon a vyšel před dveře. Bára vyběhla schody do prvního patra a spěchala za Sašou. Když spatřila postávat Karla před kanceláří, jen se zeptala: „Je tam?“ Karel ji okamžitě poznal. Jen kývl na souhlas a raději se odporoučel, když viděl, v jaké náladě Bára přichází. Ta vtrhla do místnosti a zabouchla za sebou dveře. Rozhlédla se, zda není uvnitř někdo jiný a spěchala k Sašovi. Ten se usmíval radostí, že ji zase vidí. Avšak Bára se jen rozmáchla a vlepila Sašovi facku přes celou tvář. „Asi nemusím dodávat, za co to bylo,“ podotkla a stála nad ním jako bůh pomsty s rukama v bok. Saša si třel bolavé místo a nechápavě na Báru zíral. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243847