„Budeme na tebe čekat, Ráchelko, do té doby na sebe dávej pozor,“ zašveholila Měnička. Pak už přišla babička, opatrně dala škrpálky do vypolstrované krabice a odnesla je v tašce. Ráchel se na moment až podivila, proč je babička na staré botičky tak moc opatrná. Ale byla za to ráda, tak se neptala. Dva týdny utekly jako voda, ale botičky Ráchel moc chyběly. Byla zvyklá sdílet s nimi dobrodružství, radosti i obavy, a to najednou nešlo. „Ráchelko, pojď, jedeme za babičkou a cestou zpět vyzvedneme botičky, tak ať to dnes stihneme,“ zavelela maminka. U babičky si Ráchel hrála se strýčkovým psíkem Kraulym. Pejsek ji tak zaměstnal, že si ani nevšimla, jak babička s maminkou vedou nějaký vážný rozhovor. Jako by se na něčem moc důležitém domlouvaly. Pak se s babičkou rozloučily a vyrazily do Čekanic k panu Goldbergovi, který už si dávno neříkal švec, ale prostě opravář obuvi. Starší prošedivělý pán zdravil maminku velmi nadšeně a bylo vidět, že ji dobře zná a rád ji vidí. Maminka pak staříkovi něco pošeptala, on jenom s úsměvem
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243667