Pod vycházejícím sluncem
země kontinentální Evropy to vnímaly jako hrozbu, a proto 23. dubna 1895 podpořila Francie a Německo Rusko v takzvané Intervenci tří. Výsledkem této intervence bylo navrácení poloostrova Liao-tung Číně za navýšení reparací o 30 milionů taelů.240 Dne 5. května též zmizela japonská naděje na železniční a telegrafní koncese v Koreji v důsledku protestu ze strany Spojených států amerických, Ruska, Německa a Velké Británie, jež požadovaly rovné příležitosti v zemi. Japonsko to vnímalo jako národní urážku a japonská prestiž tímto značně utrpěla. Pro vítěznou japonskou vládu se jednalo o politické fiasko. Intervence tří způsobila i oslabení japonského postavení v Koreji, kde konzervativci převzali kontrolu nad vládou, na což Tokio reagovalo jmenováním nového vyslance pro Koreu Miuru Goróa (1846–1926). Proruská frakce byla vedena rodem Min v čele se samotnou královnou, která se tímto stala trnem v patě japonského vyslance. Ten získal podporu bývalého regenta Taewŏn’guna a společně s vojenským atašé Kusunosem Jukihikoem (1858–1927) naplánoval puč za cílem svrhnutí rodu Min. Dne 8. října vtrhli japonští policisté oblečení v korejských uniformách v doprovodu Hulljŏndae (korejská vojenská jednotka založená Japonci v roce 1895) do královského paláce, kde byla královna Min (vlastním jménem Mjŏngsŏng, 1851–1895) spolu se svými dvěma dvorními dámami ubodána k smrti.241 Taewŏn’gun převzal moc a doplnil vládu o projaponské ministry. Tento puč nebyl výsledkem politiky Tokia, ale osobním rozhodnutím japonského vyslance, který byl vyslán do Soulu bez přesných instrukcí. Ačkoliv se Japonsko snažilo odmítnout svůj podíl na puči, v důsledku svědectví dvorních dam a především zahraničních poradců (generála Williama Deyho a diplomata REISCHAUER – CRAIG, c. d., s. 185. Královna Min byla na rozdíl od svého muže považována za nejschopnějšího politika dané doby v Koreji. SYNN, c. d., s. 18. 240) 241)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243660