pokud vůbec probíhá, nedrží krok s tempem událostí a jako by se konala vždy jen zpětně. Přitom je nezbytně nutné, abychom uvažovali o následcích, které vyplývají z nového, důsledného využívání zvířat. Protože pokud by se z těchto projektů vyvinuly široce zaměřené varovné systémy a pokud by tyto systémy dokonce koupily soukromé podniky jako pojišťovny, které by jimi mohly lépe kalkulovat riziko, pak by to mělo za následek výrazný zásah do přírody. Lze ale eticky ospravedlnit, že budeme ve velkém chytat zvířata a zavádět jim vysílače, abychom je s námi mohli propojit a zneužívat jejich smyslů? Můžeme stres, který tyto úkony u zvířat vyvolají, ospravedlnit tím, že odkážeme na jejich potenciální přínos pro lidstvo? A kde se nacházejí hranice takovéhoto digitálního velkochovu? Přirozeně by bylo žádoucí, abychom předvídali co možná nejvíce přírodních katastrof co možná nejpřesněji, a ochránili tak lidi i infrastrukturu. Jenže v internetu zvířat je skryto nebezpečí, že pro něj bude příroda opět, a tentokrát ve velkém stylu, funkcionalizována, že bude podrobena lidské vůli a snaze o dosažení zisku a že si nakonec lidé zvířata zotročí. Nicméně tím se představy o možných scénářích zneužití internetu zvířat zdaleka nevyčerpávají. Mohli bychom si totiž položit další otázku,
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243586