Tobisman-zlom.qxd28.3.201822:23Stránka98
oznamovali, že spustí aplikaci pro sdílení obrázků ženských prsou, a žádali ji o fotky těch jejích… pro výzkum. Louis se naklonil Caroline k uchu. „Dale umí být pěkný buran, když se moc napije. To je bohužel fakt.“ Caroline se na svého šéfa překvapeně podívala. Daleova chování si očividně všiml. A co hůř, čekal to. „Omlouvám se, že jsem vás před ním nevaroval,“ dodal Louis. V hlase mu zaznívala lítost. „Jsem v pořádku,“ řekla rychle Caroline. „Dokážu se o sebe postarat.“ Stejně jako ve světě technologií, ani tady neukáže žádnou slabost. Slabost je pro blbce jako pamlsek. „Dobře,“ řekl Louis. „V právu, stejně jako v životě, musí být člověk schopen se o sebe postarat.“ „Souhlasím,“ řekla Caroline. Louisovy přednášky o samostatnosti už slyšela. Znala jeho filozofii. Ale aspoň malé varování předem ohledně Dalea by bylo fajn. Prohlížela si zbytek lidí v řídicím výboru žalobců. Lidí, kteří ji po jejím příchodu ke stolu nepozdravili a ani nezaznamenali její přítomnost. Pocítila známou melancholii. Když opouštěla svět technologií a šla na práva, myslela si, že najde svět, kde pohlaví není až tak… rozhodující. Neodcházela proto, že by utíkala před dětinskými programátory, kteří k tomu oboru patřili stejně neodmyslitelně jako půlnoční pizza. Byla ve své práci dobrá a ostatní inženýři jí prokazovali respekt. Alespoň velká část z nich. Ona nebyla z těch, co by se bázlivě krčili vzadu. Brala si slovo během revizí kódů, poukazovala na problémy v kódech ostatních. Ale někdy měla dojem, že mluví do hluboké propasti… „Až Dalea poznáte, zjistíte, že není tak špatný,“ řekl Louis. „Když je pryč z domova, moc pije, ale je dobrý právník a dobrý 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243519
Tobisman-zlom.qxd28.3.201822:23Stránka99
člověk. Má naprosto jedinečnou schopnost napojit se na porotu. Dokázal už udělat hodně dobrého. Stejně jako ostatní tady.“ Louis se rozhlédl po lidech kolem stolu. „Tamhle ti chlapi jsou z Chicaga, Philadelphie a New Yorku.“ Louis ukázal bradou na skupinu mužů v tmavých oblecích. Tmavě modrá, černá a šedá. Očividně jediné barvy vhodné pro právníky na východ od Mississippi. Deena v rudých šatech a s dlouhými zlatými náušnicemi působila na jednotvárném pozadí jako barevná skvrna. Pozorně poslouchala silného muže vedle sebe. Anton Callisto, hádala Caroline. Měl postavu fotbalového obránce a vyzařovala z něj skrytá hrozba. Jeho mohutný nos mu dodával výraz boxera. Celkově odpovídal Louisovu popisu bývalého mariňáka a nezdálo se, že by se moc často smál. „A tamhle je Paul Tiller,“ řekl Louis a bradou ukázal na malého plešatého muže s úsměvem cherubína, který seděl naproti nim. „Je samozvaným nejzapálenějším advokátem pro osobní odškodnění v Atlantě a musím uznat, že je hodně dobrý. Má na jihu největší podíl na případu SuperSója. Jen těsně s Dalem prohrál při volbě prezidenta řídicího výboru. A Eddieho už znáte.“ Koncipient z Atlanty seděl přímo proti ní. Měl na sobě černé kalhoty a bílou oxfordskou košili šitou na míru, která zvýrazňovala jeho široká ramena. Zachytil Carolinin pohled a pousmál se. Caroline se na něj také usmála a Eddieho vřelost jí poskytovala útěchu. Připomínala si, že musí být vděčná, že Dale není její šéf, a vrátila se ke své misi: musí zjistit, jestli má Dale nějaká vodítka, která by ji mohla přivést k Hellerovu ztracenému článku. Když servírka zmizela z dohledu, Caroline si odkašlala. Dale k ní znovu obrátil pozornost. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243519
Tobisman-zlom.qxd28.3.201822:23Stránka100
„Omluvte mé způsoby, drahoušku,“ řekl. „Co že jste mi to říkala?“ Vrátil ruku na opěradlo její židle a naklonil se k ní, ale už se jí nedotýkal. Dosáhli vzájemně nevysloveného příměří. „Dávám dohromady vědecké podklady pro naši argumentaci proti Daubertovu standardu, ale narazila jsem na jeden článek, který nemáme a který by nám mohl pomoci prokázat existenci přímého spojení,“ řekla Caroline. „Louis mi o vaší práci říkal. Vážím si toho, co děláte, ale myslím, že vyhrajeme i bez toho. Ten soudce uvidí, že lidé, kteří jedli SuperSóju, pak okamžitě onemocněli.“ „Ale co to rozhodnutí v případu Scziewizcs z dnešního rána?“ zeptala se Caroline a musela přivřít oči při masakru výslovnosti toho jména. „Pro náš soud to není závazné. Vím, že uplatnění Daubertova standardu vyžaduje předložení nějakých vědeckých důkazů, ale my je máme. Máme diferenciální diagnózy. Když jde někdo k lékaři se selháním ledvin, lékař mu do diferenciální diagnózy zapíše SuperSóju. To je věda.“ Caroline si tím nebyla jistá. A nebyla si tím jistá ani soudkyně v případu, jehož jméno nedokázala vyslovit. „Podívejte, jsem rád, že ty články procházíte, ale ať v té vědecké literatuře najdeme cokoli, bude to jen omáčka.“ Dale se na Caroline usmál a vycenil zuby. „Já už jsem to žvanění kolem uplatnění Daubertova standardu zažil. Soudce se chce jen ujistit, že nepřicházíme s nějakou směšnou a neprůkaznou teorií o poškození. V pohodě projdeme.“ Caroline mlčela. Své obavy už vyjádřila. „Soudci v těch vědeckých otázkách nejsou o nic sofistikovanější než nějací vzdělaní laici,“ pokračoval Dale. „Jen musíme před soudce Jacobsena předstoupit s pořádným představením. Při svých argumentacích vždycky používám prezentace v PowerPointu. Mám pěkně velké plátno, aby soudce viděl, co chceme říct.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243519