Povodeň (Ukázka, strana 99)

„To dělají ti vaši řeholníci na Otavě a prší jim do toho.“ „Vy jste okrajový člověk,“ řekl Futera. „Já jsem dědic králů.“ Třídní střet vyzněl nerozhodně. Jednou se budou společně ženit.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243222

Martina V dívčím rozpuku viděla Martina samu sebe jako vodní žínku, která se zamiluje do smrtelníka. Viděla se jako nehmotná rusalka zelených závojů, víla, která se vymyká družkám na lukách posetých světýlky a vodními parami. Ten pravý se neobjevoval.

Za režimu si matka nezadala, snad jen že večer učila obchodní právo na škole marxismu-leninis­mu.

Po převratu se oboru začalo říkat management a z docentky se stala profesorka. Nabízely se zahraniční možnosti. Využila je tím, že dospívající dceři zařídila jazykovou praxi v závětří anglického venkova. Martina pracovala rok jako au pair ve Stratfordu nad Avonou a inspirovala se tamními obrazy labutí, které se umějí zardívat. Věděla, že je krásná, a představu budoucna si kreslila jako vidinu důstojné ctihodnosti – onen typ patricijských manželek, které kdys podplácely oltářní malíře a hřály se neškodným trpitelstvím pietní krásky po boku významného muže. Bude skromná a nevtíravá, ale nepřehlédnutelná, protože dokonalá. Měla rovný nosík, sněhově čistou pleť. Alabastrové lícní kosti a dolíčky ve tvářích dávaly auru dřímajícího ženství prostého biologických hodin. Pohled odzbrojující svou upřímostí. Rozkošná, magicky tvarovaná ňadra. Svých očí hluboké zeleně se v koupelně nemohla nasytit. Ráda by je svěřila do péče dobrého správce a pokladníka.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243222

Vypěstovala si touhu po mořeplavci, jemuž bude po cestách světem houpat hlavu na klíně, ale ještě častěji budou vyrážet na dostihy nebo do opery.

Z dálek zalétalo volání bílých plachet. Nejasné obrazy – marina v Monaku, abonmá v La Scale, opera Bayreuthu, Tiffany – to vše se časem ustálí, zapadne do sebe, dostane rytmus. Pak přijde dítě, chlapec, tenista nebo virtuóz v námořnickém oblečku, bude ho vozit do kroužků v hodinách mezi wellness a nehtovým studiem. Viděla se vzdáleně s pootevřenými rty v prostřizích do divadelních a tenisových lóží.

To byla budoucnost. Prozatím, po návratu z Anglie, zářila aurou princezny z hlavního města dramatu, povýtce maloměsta, kde se musela držet zkrátka, a hodlala si to nyní vynahradit životem toulavé Manon. Byl čas divoké privatizace, divokých milenců. Martina prošla sezónou squatů a skupinových ložnic – amfetamin, absint, psychofarmaka, grafiti na tramvajových zastávkách; oka na punčochách i pytlové kalhoty; vlasové krea­ ce ‚coupe-sauvage‘, nalakované špičaté bodliny, ­ asymetrická patka třeskuté platiny – žádný feminismus, nýbrž dominance skrz potencovaný sex a rujné nápadníky. Nosila trička s punkovou brikoláží, od cvočků, visacích zámků, zavíracích špendlíků a řetězů po kuřecí kosti a zipy na neposlušných ňadrech. Několikrát zastavila provoz na křižovatce v latexu purpurového negližé, nadšení anarchisti ji pokaždé zvedli na ramena a odnesli do svých vyby-

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243222