Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243048
Káthmándú, 1999
My — protože je nás víc, kdo si to přeje —, my bychom chtěli uspět a všechno tady změnit. Změnit zemi, v níž polovina obyvatel hladoví, zemi, kterou opouští stále více mužů a žen, aby otročili daleko od domova. Proč tady nemůžeme podnikat my, zaměstnat lidi, dát jim práci? Jenže to nejde. Ouřadování jim jde líp než nějaká činnost a peníze, které po nás chtějí, nemáme. Kolik jen stojí jejich povolení, abychom se dostali k horám, abychom směli projet nezbytnými sedly k místům, kde už není kyslík? Korupce. Nikdo se na nikoho nespoléhá, nikdo nikomu nevěří. Money, many money. In my pocket. Kamarádšoft. Společně sníme o cestě nahoru, k vrcholkům, na něž jsme dosud nevystoupili. Jenomže cítíme, že nás Linköping — ulice, vůně, život běžného Švéda — drží za paty. Co máme sakra udělat? Povolení zrušili. Nové stojí dvě stě tisíc dolarů. Máme dva tisíce. Ráno jsme poslali naše šerpy pryč. Ganu plakal, Gram stiskl zuby a řekl: „Can build house in Singapore.“ Sedíme tady a hledíme na pohoří v dálce. Možná je to jen přelud. Pod botami s hroty cítíme led. Vidíš to místo, kde už není kyslík? Právě tam chceme dojít. / 99 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243048
Hluk města je neúprosný. Celé údolí kypí životem. Zatraceně, co budeme dělat? Tenhle sen, náš sen o vrcholcích, nesmí skončit.
Dauhá, nyní
Po nocích sní Yash Pandey o horách, o těch, na jejichž úpatí vy rostl. Sní o tom, že si otevře obchod. Sní o městě, kde končí nebe, a ve snech touží po chladu, který se zakusuje do kostí. Ale teď je horko. Je unavený. Záda ho pálí, jako by mu někdo podél páteře nalil benzin a škrtl zápalkou. Je to neskutečná bolest, ale musí ji vydržet. Spolu s ostatními našli stín a čekají na nákladní vozy, které je odvezou na další stavbu. K jídlu mají jen rýži a pijí vodu s kovovou příchutí, která strašně páchne. Ale pít se musí, jinak člověk umře. Ať už žízní, nebo ze závratě, člověk omdlí a padne k zemi. Mnozí umřeli právě takhle. Tady se bude hrát fotbal. Budou si tu hrát. Čínští podnikatelé chtějí, aby všechno bylo hotovo dlouho před sjednaným termínem, protože v takovém případě dostanou více zaplaceno. Aspoň tak se o tom mluví. Yash zavře oči. Musí být svět opravdu takhle žhavý? Musí tělo tolik bolet? Kolik kloubů a svalů má člověk, že může cítit tolik bolesti? Ti dělníci, které odvezli nákladním autem, jim nestačili. Alberto. Museli zničit i někoho dalšího, říká si Yash. Tak funguje náš život. Nezabijí jen nás, ale i někoho, koho milujeme. Zkrotili neklid na stavbě, umlčeli buřiče, ty, kteří jsou teď už jistě mrtví, protože o nich nikdo nic neví.
/ 100 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243048