Báááječná dovolená (Ukázka, strana 99)

la svĂŠ pohĂĄdky. Eda PiĹĄtÄ›k proĹĄel nÄ›kolik obchodĹŻ ve snaze objevit nÄ›kde postĹ™ik proti molĹŻm, kterĂ˝ by snad odrovnal BartoĹˆovou do konce dovolenĂŠ. „KrĂĄsa! SlunĂ­Ä?ko! Teplo! Kam dnes pĹŻjdeme?“ nadĹĄenÄ› vykĹ™ikuje Ada PiĹĄtÄ›kovĂĄ. „Kam bychom ĹĄli? PĹ™ece budeme balit na cestu domĹŻ,“ odpovĂ­dĂĄ dĹŻchodce BartoĹˆ. „JĂĄ se chci koneÄ?nÄ› jĂ­t vykoupat!“ kĹ™iÄ?Ă­ PetříÄ?ek. „JĂĄ nesnĂĄĹĄĂ­m koupĂĄnĂ­!“ vĹ™eĹĄtĂ­ DanuĹĄka a uĹž letĂ­ esemeska: Help! Debil mÄ› chce namoÄ?it! „Rozpadly se mi plavky,“ oznamuje dĹŻchodce BartoĹˆ. „ŽådnĂŠ plavky nevydrŞí nÄ›kolik stoletĂ­,“ brblĂĄ Gizka CĂ­cerovĂĄ. „MÄ›li bychom si udÄ›lat vĂ˝let,“ navrhuje Ada PiĹĄtÄ›kovĂĄ. „JĂĄ nesnĂĄĹĄĂ­m vĂ˝lety!“ vĹ™eĹĄtĂ­ DanuĹĄka a posĂ­lĂĄ esemesku: FosilovĂŠ mÄ› chtÄ›jĂ­ odvlĂŠct bĹŻhvĂ­kam! „JĂĄ se chci jĂ­t koupat a potom na vĂ˝let!“ vĹ™eĹĄtĂ­ PetříÄ?ek a mlĂĄtĂ­ sebou o zem. „MÄ›li bychom dojĂ­st ty buchty,“ vytahuje BartoĹˆovĂĄ kufr z chladniÄ?ky. „JĂĄ nesnĂĄĹĄĂ­m buchty!“ vřískĂĄ DanuĹĄka a utĂ­kĂĄ z domu. Zase buchtýýýýý! letĂ­ zoufalĂĄ esemeska. đ&#x;˜• đ&#x;˜• đ&#x;˜• 98

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS243042

„Chvála bohu,“ uleví si Bartoňová a zamyká za ní dveře. „Kde jsou moje plavky?!“ ozývá se zavřísknutí z pokoje Gizky Cícerové. „Tím chceš říct co?!“ vyskočí Julek Cícer ze židle. „Chceš říct, že v té tuně šatstva, bot a kabelek se nenajdou ani jedny plavky?!“ „Jedny ano!“ řve Gizka Cícerová. „Tvoje!“ „To abychom se pro ty tvoje vrátili domů!“ vykřikuje Julek Cícer. „Určitě mi je tu někdo někam zabordelil!“ obviňuje všechny Gizka Cícerová pohledem. „No dovol! Kdo by co dělal s tvými plavkami!“ ohrazuje se Ada Pištěková. „Každému tady by byly moc velké!“ „Co jsi to řekla?! Snad nechceš říct, že jsem nějaká tlusťoška?“ sbíhá po schodech Gizka Cícerová. „To nikdo netvrdí – ale faldy máš pořádné!“ pošklebuje se Ada Pištěková. „Já nesežrala tolik buchet jako ty!“ křičí Gizka Cícerová. „Tys ty přemnožené buchty ohlodávala i v noci!“ prozrazuje Ada Pištěková. „Moje buchty nebude nikdo urážet!“ křičí důchodkyně Bartoňová. „Kdo by nedělal zoufalé věci po těch zoufalých pohádkách!“ přisazuje si Eda Pištěk. 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243042

„A kdo si natíral zoufalý obličej zoufalým fujtajblem?!“ křičí důchodce Bartoň. „A kdo pořádně nesplachuje a neumývá po sobě mísu?!“ vmetá mu Gizka Cícerová do tváře. „Co pletete dohromady moje buchty a záchodovou mísu?!“ rozhořčuje se důchodkyně Bartoňová. „A kdo se celý týden nesprchoval?“ podívá se významně na Bartoně Ada Pištěková. „A jak vy to můžete vědět?“ ohrazuje se důchodce Bartoň. „Já to cítím! Komu nesnesitelně smrdí nohy?“ vráží si ruce v bok Ada Pištěková. „Moje nohy nebude nikdo urážet!“ uráží se důchodce Bartoň. „Vaše nohy toho snesou strašně moc!“ upřeně na ně hledí Ada Pištěková. „Kdy už konečně budeme jíst?“ zařve Julek Cícer. „To je strašné! Všichni chlapi jsou pořád hladoví! Každý žere několikrát denně, a nikdy nemá dost!“ řve Gizka Cícerová. „Kdyby mi vlastní manželka dala něco na zub, možná bych nebyl takový nenažraný!“ vyřvává Julek Cícer. „Toliks toho sežral, a ještě nemáš dost?“ rozčiluje se Gizka Cícerová. „Ale dneska jsem ještě nežral nic!!“ zoufale křičí Julek Cícer. 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243042