98
která se zakládá na mezinárodnosti a loyalitě jako prostředku, na umění jako pozadí a na potlesku žen jako odměně“. Později řekl: „Osobně nesouhlasím s účastí žen na veřejných závodech, to ale neznamená, že ženy nemohou provozovat řadu sportů, jen ne na veřejnosti. Při olympijských hrách je jejich hlavní role – stejně jako při rytířských turnajích – věnčit vítěze“. Ženy přes Coubertinův odpor na olympijských hrách poprvé startovaly již roku 1900 v Paříži, a to v tenisu a v golfu, roku 1904 v lukostřelbě, 1912 v plavání atd. Coubertin bojoval, ale neúspěšně. Pak tedy trval na tom, že mají startovat za stejných podmínek jako muži a spolu s muži. Vývoj však nebylo možno zastavit. Protože MOV nevytvářel pro ženský sport vhodné podmínky, vznikla roku 1921 Mezinárodní federace ženských sportů (FSFI), která začala od roku 1922 pořádat tzv. Ženské olympiády, později přejmenované na Ženské světové hry. Uskutečnily se čtyři, třetí roku 1930 v Praze. Poslední se konaly v roce 1934 v Londýně. Pak, po zařazení atletiky žen na program her roku 1928 v Amsterodamu, FSFI i její hry zanikly. Od té doby stoupal počet sportů a disciplín na programu olympijských her i zimních olympijských her, kde ženy mohou startovat. Dnes lze konstatovat, že počet sportů, disciplín i startujících žen již vcelku odpovídá úrovni rozvoje ženské tělovýchovy a sportu. Také zastoupení žen v řídících orgánech mezinárodního sportu (a často i sportu v jednotlivých zemích) je malé. MOV přijal první ženy za členky teprve roku 1981.
Školní tělesná výchova Spolu s rozpadem antického světa a jeho hodnot se postupně vytrácely ze systému výchovy i tělesná cvičení. Antické, „pohanské“ školy zanikaly a byly nahrazovány školami církevními, které se zaměřily úzce na věrouku a všechny projevy tělesných cvičení byly důsledně a co nejpřísněji vylučovány. Tělesná cvičení se nadále rozvíjela mimo výchovné a vzdělávací instituce. Byl to teprve humanismus, který vrátil tělesná cvičení, byť často jen proklamativně, do systému výchovy (a v případě Vittorina de Feltre i do školní výchovy). O něco později se začala tělesná cvičení jako odkaz humanismu postupně prosazovat do řady výchovných zařízení té doby zcela v duchu Juvenalova „ve zdravém těle, zdravý duch“. Sem spadají i pedagogické
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243030