nedolétla. Mauvin stále držel meč a třel prsty jeho jílec. V očích měl nepřítomný výraz. Pro Wyatta to všechno byli cizinci. Mauvin, to věděl, byl hrabě z Melengaru a blízký přítel krále Alrica. Také o něm zaslechl hovořit jako o skvělém šermíři. Jeho mladšího bratra před pár lety zabili v boji. Jeho otec zahynul nedávno, zabili ho elfové. Zdálo se, že je to slušný člověk. Možná trochu náladový, ale slušný. Ovšem šlo o šlechtice a s těmi Wyatt nemíval mnoho co do činění, tak se rozhodl chovat se obezřetně a tiše. Pozorně sledoval trpaslíka a přemítal, o jakém ‚nedorozumění‘ to asi císařovna mluvila. Jak to, že se pořád dostávám do podobných situací? Chudák Elden. Wyatt neměl tušení, co si z toho všeho vybere. „Jak se cítíš?“ zeptal se ho. Elden pokrčil rameny. „Chceš jít dolů na jídlo, nebo ti mám přinést talíř?“ Znovu pokrčení rameny. „Umí mluvit?“ zajímal se Mauvin. „Když se mu chce,“ odvětil Wyatt. „Vy jste ti námořníci, co?“ Wyatt přikývl. „Já jsem Mauvin Pickering,“ představil se a podával mu ruku. Wyatt se jí chopil. „Wyatt Deminthal, a tohle je Elden.“ Hrabě si Eldena změřil. „Co dělá na lodi?“ „Cokoli si přeje, řekl bych,“ zamumlal Magnus. Tím u všech vyvolal váhavé úsměvy, jeden se dokonce objevil na jeho rtech, ačkoli to zřejmě nemyslel jako vtip – ale už to tak dopadlo. „Odkud jsi – Magnusi?“ zeptal se Wyatt. „Existuje nějaká trpasličí země?“ Trpaslíkův úsměv se vytratil. „Už ne.“ Očividně tím chtěl rozhovor ukončit, ale Wyatt na něj dál upíral pohled a Mauvin s Eldenem také. „Pocházím ze severu, z Trentských hor.“ „Je to tam hezké?“ „Je to ghetto – špinavé, přecpané a beznadějné, jako každé místo, kde teď trpaslíci žijí. Spokojen?“ Wyatt zalitoval, že vůbec něco řekl. Následovalo rozpačité mlčení, dokud napětí neprotrhlo zabušení na dveře a veselé zvolání: „Večeře je připravena!“
– 110 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS243016