Obr. 37 Technika míření při střelbě na běžící terč (pomalé a rychlé běhy). Dvě mušky, umístěné v puškohledu, umožňují střelci zvolit správné předsazení při pomalém nebo rychlém běhu terče a to jak při běhu zprava tak zleva
Obr. 38 Terč pro disciplínu Běžící kňour 50 m elektronický – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242927
a zprava, jsou na mířidlech dvě mušky vedle sebe, střelec rovněž musí zohlednit rychlý nebo pomalý běh správnou volbou záměrného bodu na terči (obr. 37). Zavedení elektronického stavu poznamenalo tvar terče, který umožňuje mířit a střílet při bězích zprava i zleva na stejný obraz terče (obr. 38). 8.4.1 Běžící terč – vzduchová puška
Běžící terč 10 metrů muži, junioři ženy, juniorky muži, junioři, ženy, juniorky
30 pomalých + 30 rychlých běhů 20 pomalých + 20 rychlých běhů 40 smíšených běhů
8.4.2 Běžící terč – malorážka
Běžící terč 50 metrů 50 metrů
muži, junioři muži, junioři
30 pomalých + 30 rychlých běhů 40 smíšených běhů
Československo a Česká republika patřily a stále patří ke světové špičce, především díky družstvu Dukly Praha, střelecký oddíl Plzeň, vedenému ing. Bohumírem Pokorným. Bronzové medaile Luboše Račanského a Mi-
70,0 mm
15,5 mm
70,0 mm
30,5 mm
15,5 mm
Kruh o průměru 30,5 mm je tvořen otvorem.
Obr. 39 Terč pro disciplínu Běžící terč 10 m elektronický – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242927
roslava Januše na olympijských hrách byly už zmíněny výše. V družstvu působili i další výborní střelci jak muži, tak junioři, takže počet medailí v jednotlivcích a družstev z mistrovství světa a mistrovství Evropy je až neuvěřitelně ve stovkách. Vedle výše jmenovaných olympioniků se o ně zasloužili Ján Kermiet, Miroslav Lízal, Jan Strnadel, Libor Tesař, Petr Frübling, Josef Nikl, Bedřich Jonáš, Jindřich Svoboda, Tomáš Caknakis, Lubomír Pelach, František Losos, Jan Strnadel. Rovněž ve vzduchovkové variantě této disciplíny se používá elektronický terč (obr. 39).
8.5 Střelba na letící terče Historie střelby na letící terče byla popsána v předešlých kapitolách. Samozřejmě docházelo ve všech disciplínách k úpravám pravidel, především v počtech vržených terčů a rovněž ke zpřesnění technických parametrů zbraní a střeliva. 8.5.1 Disciplína Trap
Tato disciplína se střílela pod názvem baterie již na olympijských hrách v Paříži v roce 1900. Počet terčů se zvyšoval postupně z 25 na 75 (Londýn 1908), 100 (Stockholm 1912) a 200 (od roku 1952) V současné době je počet terčů pro muže 125, pro ženy 75. K tomu přistupuje finále dalších 25 terčů pro prvních šest závodníků ze základního závodu. Na mistrovství světa, pořádaná unií FITASC v letech 1929 až 1939, s výjimkou roku 1938, se střílelo dokonce na 300 terčů ve třech dnech. Po roce 1947 to bylo 200 terčů. Terče jsou vystřelovány vrhačkami z okopu, který je 15 metrů před střelištěm. Střeliště má pět stanovišť, pro každé jsou tři odlišně nasměrované vrhačky, střelec nezná předem směr vystřelení terče a musí reagovat bleskově po jeho vystřelení. Střelec se připravuje na střelišti do postoje, to znamená s nabitou zbraní v rameni a zamířené směrem k okopu. Povel k vystřelení terče dává střelec sám pomocí hlukového mikrofonu povelem (pul, hop a podobně, není to pravidly přesně stanoveno). Na každý terč je v základním závodě možno vystřelit dvě rány, terč vyletuje rychlostí cca 30 m/s, takže možnost na jeho zasažení je max. 1,2 sekundy. Střelbu z pěti stanovišť absolvuje 6 střelců, kteří postupně projdou všech pět stanovišť. Na každém stanovišti střílí na vržený terč buď jednu, případně dvě rány. Opakováním – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242927