Předpoklady primární plavecké gramotnosti v raném věku (Ukázka, strana 99)

98

Obr. 58 a, b, c Extenční poloha v supinaci. Poloha vhodná na konci druhého trimenonu. Opora je vytvářena podložením hrudníku oběma rukama rodiče z boku dítěte, hlava volně leží na hladině bez opory. Důraz klademe na dostatečné zanoření dítěte, aby bylo možné využít v plné míře hydrostatický vztlak. Polohu lze zajistit bokem nebo dolními končetinami k rodiči. Cílem je dítěti nabídnout jednooporo­ vou extenční supinační polohu a umožnit manipulaci s hračkou.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242736

99

Obr. 59 Semiflekční až flekční šikmá jednooporová poloha v supinaci bokem k ro­ diči. Poloha vhodná v období druhého trimenonu. Opora je vytvářena podložením ramen a lopatek zanořeným předloktím rodiče, s možností kontaktu palce v oblasti klíční kosti vzdálenějšího ramene. Důraz klademe na dostatečné zanoření předlok­ tí rodiče a kontakt palcem na vzdálenějším rameni, aby nedocházelo k dráždění šíjových svalů, a současně dbáme na postavení ramenního kloubu, který nesmí být nadzvedáván, což by vedlo k přetáčení dítěte do polohy na boku. Cílem je dítěti nabídnout jednooporovou flekční supinační polohu ve vodním prostředí v obdo­ bí, kdy by vzhledem k flekčnímu držení bylo pro dítě obtížné tuto polohu udržet samostatně.

Při jedné z možností polohování dítěte ve statickém i dynamickém provedení v supinační poloze rodič stojí za hlavou dítěte a vytváří pod lopatkami dítěte svými prsty oporu (palce jsou volně položeny na klíč­ ních kostech). V této poloze se dítě volně vznáší na hladině s oporou hlavy a s možností volného pohybu dolních končetin. Pohybem paží ze strany na stranu, či vlnovkou je vedeno dítě vodou směrem za hlavou.

Další variantou tohoto úchopu je vedení dítěte s držením za hlavu, ruce dospělého se posouvají postupně z hrudníku směrem vzhůru. Pokud je dítě dostatečně uvolněné, je možné uchopit hlavu dítěte a jemným tahem vést dítě vodou. Činnosti, které vyžadují změnu polohy dítěte, aktivují jeho vestibu­ lární systém a dítě potřebuje mít možnost mezi jednotlivými činnostmi zklidnění, proto je nezbytné nabízet polohy, které jsou uvolněné.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242736

100

Obr. 60 Extenční horizontální jednooporová poloha v supinaci – tažení za hlavu.

Prvek vhodný ke konci prvního trimenonu a dále. Opora je vytvářena rodičem pouze v oblasti týlu. Důraz klademe na zanoření hlavy (při nadzvednutí hlavy nad hladinu bude dítěti znemožněno zaujmout horizontální polohu). Vedení držením za hlavu začíná z pozice bokem k rodiči a pak postupně kombinací přehmatů můžeme opsat na hladině tvar osmičky, provádět vlnovky a kruhy či ovály. Prvek je pro dítě velice náročný vzhledem k nutnosti neustále vyvažovat měnící se polohu. Rychlost provedení musí být rodičem plně přizpůsobená schopnosti dítěte dynamicky obno­ vovat rovnovážnou polohu. Tento prvek je vhodný zařadit po zvládnutí extenční jednooporové horizontální polohy.

Kojenec na konci druhého trimenonu může zvládnout Na konci šestého měsíce je dítě připraveno na přechod z vany do bazénu.

Během prvních dvou trimenonů zvládlo polohu na zádech s jištěním kolem hrudníku až pasu. V ojedinělých případech je možné stále nabíd­ nout k samostatnému vznášení podhlavník. U dětí, které nemají silně upevněnou dovednost vznášení, se v dalším období tato činnost nedaří udržet a rozvíjet, vzhledem k vývojem dané výraznější elevaci DK. Přechodem přes vertikálu lze dosáhnout šikmé flekční polohy na bři­ še a následně i vyjmout do polohy napřímené horizontální s podporou hrudníku a jištěním hýždí, kterou již dítě na konci 2. trimenonu plně stabilizuje a prodlužuje čas, po který polohu zaujímá.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242736