98
měla probíhat výuka pro DTH. Jako asistenti měli být převzati na Ústav matematiky DU soukromý docent Lammel (matematika I) a Hans Bitterlich-Willmann (matematika II). Na DTH měli učit Lammel a Carda, přednášky o počtu pravděpodobnosti (Wahrscheinlichkeitsrechnung) měl konat Josef Fuhrich, profesor pojistné matematiky na DTH. Pro zkoušky z matematiky I a II i z matematiky pro architekty byli určeni Carda s Lammelem, pro chemiky nadále Kowalewski. Bojunga přeposlal návrh na obsazování stolic matematiky na univerzitě a na technice i se svými komentáři ministerstvu do Berlína. Nic nenamítal proti pověření docenta Ernsta Lammela. Naopak se domníval, že není důvod k vedoucím stolic Kowalewskému a Peterssonovi znovu angažovat již penzionovaného profesora Cardu.263 Buntru popsal kurátorovi situaci takto: „Profesor Kowalewski byl přidělen na DTH, aniž by na ni příslušel. V návrhu na obsazení volné stolice matematiky I byl navržen na prvním místě. Přednášky z matematiky dosud konal jen krátký čas, protože byl dlouho nemocný a od 10. 9. 1941 byl povolán do Wehrmachtu.“264 Na technice vznikl vážný problém se zajištěním přednášek, protože stolice matematiky II byla neobsazena a celou výuku zajišťoval docent Lammel. Ten vedl matematické přednášky také na meteorologickém kurzu, takže byl chronicky přetížen. Buntru proto požadoval rychlé penzionování Kowalewského, aby mohla být stolice nově obsazena. Na DTH již od roku 1936, kdy odešel do výslužby profesor Josef Tuma, panovala krizová situace se zabezpečením povinných přednášek z technické a obecné fyziky. Vlastní objemný základ přednášek a cvičení z obecné a technické fyziky pro obory strojního, stavebního, chemického a elektrotechnického inženýrství musel proto být opakovaně suplován. Jednou z příčin byly značné problémy, které potkaly v letech 1937–1939 Waltera Glasera při jmenování profesorem teoretické fyziky. V jeho případě však nebyly na vině ani politické, ani tzv. rasové důvody, tím méně výhrady vůči jeho odbornosti. Glaserův příběh je ukázkou smůly a nevstřícné těžkopádnosti úředního aparátu. Glaser jako žák Philippa Franka s ním od roku 1930 publikoval na 20 vědeckých prací, které se týkaly otázek z všeobecné, teoretické a matematické fyziky. Necelá polovina se zabývala výpočty k elektronové 263 Tamtéž. Ministerstvo se vyjádřilo 7. 12. 1939. 264 Tamtéž: „Professor Kowalewski wurde, ohne dass die Hochschule gehört worden ist, an die DTH abgeordnet. In einem Besetzungsvorschlag für den freien Lehrstuhl für Mathematik I wurde Kowalewski an erster Stelle bennant. Die Vorlesungen für Mathematik hat er bisher nur kurze Zeit durchgeführt, da er längere Zeit krank war und seit dem 10. 9. 1941 zu einer Tätigkeit bei der Wehrmacht einberufen wurde.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242735
99
optice (Elektronenoptik) a mohla mít i praktické využití. Glaser je dodnes považován za významného odborníka v oblasti elektronové optiky se zásadními zásluhami zejména o vývoj a zdokonalení elektronového mikroskopu.265 Souhrou více nepříznivých okolností bylo jeho jmenování odkládáno. Na REM proběhla personální změna, když kvůli nemoci vrchního vládního rady W. Führera jej dlouhodobě zastupoval vrchní vládní rada Dames,266 který ignoroval předchozí přísliby dané Führerem z pověření vedoucího úřadu pro vědu profesora Mentzela. Při osobním jednání v Praze Führer slíbil Glaserovi ordinariát experimentální fyziky na DTH, ale ke Glaserově smůle jmenování v září 1938 neproběhlo, protože odstoupila československá vláda a nová Háchova vláda další jmenování pozastavila. Damesem nově navrhovaný extraordinariát znamenal pro Glasera nejen jisté zneuznání, ale také o 800 RM nižší plat, což Führer komentoval: „Je přece zbytečné kvůli takové částce roztrpčovat pražské docenty. Právě v Praze máme vycházet námi ustanoveným vysokoškolským učitelům vstříc. Jejich ústavy jsou špatné jak zvenku, tak zevnitř. Je otázka, jestli můžeme v této době splnit všechna přání.“267 Führer důrazně žádal, aby se jím sjednané dohody dodržovaly, v opačném případě hrozil o nových rozhodnutích informovat šéfa úřadu. V obsáhlé odpovědi Dames Glaserovi vysvětlil, že přijaté řešení není namířené osobně proti němu, ale že v případech, kdy si ministerstvo není zcela jisto, zda u projednávaného vysokoškolského učitele existuje perspektiva dlouhodobé vědecké produktivity, bývá ordinariát změněn na extraordinariát. Pokud by se během roku osvědčil, následovalo by jeho jmenování řádným profesorem s postupnou úpravou platu až na 9000 RM ročně. Glaser nakonec podepsal dohodu o převzetí uvolněného ordinariátu po Frankovi počínaje dubnem 1940, ovšem poníženého na extraordinariát. Za jistou formu kompenzace mohl považovat, že součástí dohody byl příslib, že bude zároveň jmenován ředitelem Ústavu teoretické fyziky DU a TH.268 265 E. Těšínská: Personální a institucionální proměny fyzikálních oborů v českých zemích za války. In: H. Barvíková – A. Kostlán (edd.): Věda v českých zemích za druhé světové války. Sborník z konference, Práce z dějin Akademie věd, řada C, sv. 3. Praha 1998, s. 174. 266 O jeho osobě se nepodařilo zjistit nic bližšího, ani křestní jméno. 267 Bundesarchiv Berlin, fond R 4901 (Band 2), sign. 2129, dopis z 20. 2. 1940: „Es ist doch überflüssig wegen dieses Betrages die Prager Dozenten zu vergrämen. Gerade bei Prag sollen wir den von uns dorthin bestellten Hochschullehrer zumindest persönlich entgegenkommen. Ihre Institute sind schlecht sowohl äusserlich wie innerlich. Es ist fraglich, ob wir hier alle Wünsche in der jetzigen Zeit erfüllen können.“ 268 Tamtéž.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242735
100
Dalším renomovaným vyučujícím na všeobecném odboru, který měl problémy s nevstřícným Damesem, mezitím povýšeným na řádného Führerova nástupce, byl Bernhard Gudden. Gudden se stal na Německé univerzitě nástupcem profesora Reinholda Fürtha na stolici experimentální fyziky a ve vedení Fyzikálního ústavu.269 Pracoval v oblasti fyziky pevných látek a zabýval se zejména luminiscencí iontových krystalů. Výsledky výzkumu a vývoje byly během války většinou utajované a nesměly se publikovat.270 Podobně jako v Glaserově případě ani tentokrát Dames nerespektoval původní dohody a přísliby dané svým předchůdcem. V únoru 1940 Gudden v dopise Damesovi271 popisuje překvapení, jaké mu způsobil obsah jím navrhované pracovní smlouvy, protože pochopil, že na podmínky předjednané ještě s Führerem vůbec nebyl brán ohled. Proto se rozhodl napsat, aby objasnil situaci, a vyjádřil naději, že Dames brzy přijede do Prahy přesvědčit se o místních poměrech sám. Guddena provázela opodstatněná pověst vynikajícího odborníka, což mu v kombinaci s žádoucími politickými postoji umožnilo klást si pozoruhodné podmínky.272 K dopisu Damesovi přiložil soupis těch, které si dohodl s Führerem jen měsíc předtím (10. 1. 1940): přírodovědné stolice obou pražských vysokých škol budou sloučeny do jedné společné fakulty náležející jak univerzitě, tak technice, ale pod správou univerzity; spojená fakulta bude mít čtyři fyzikální stolice – I. fyzikální stolice pod jeho vedením; II. fyzikální stolice; Ústav teoretické fyziky, vedený Glaserem; Ústav geofyziky v čele se Slomkou. Jeho stolice bude poskytovat základ269 E. Těšínská: Personální a institucionální proměny fyzikálních oborů v českých zemích za války, s. 176–179. Fyzikální ústav Německé univerzity za Guddenova vedení přesídlil z prostor ve Viničné ulici 3 do budovy zabraného českého fyzikálního ústavu v ulici Ke Karlovu 5. Hromadný odliv fyziků z DU v krizových letech 1938–1939 způsobil v zimním semestru 1939/40 zjevnou krizi v zajištění výuky oboru. V seznamech přednášek byly na tento semestr vypsány jen 3 základní přednášky a dvoje cvičení z fyziky (v celkovém rozsahu 20 hodin týdně), které všechny zajišťoval soukromý docent W. Glaser, jediný z pedagogického sboru pro fyziku, který na DU zůstal. Pro srovnání, v zimním semestru 1937/38 zahrnovaly fyzikální přednášky a cvičení, včetně astronomie, meteorologie a geofyziky, 28 položek. 270 H. Frank: Vzpomínky na Bernharda Guddena a fyziku polovodičů, jak se pěstovala na německém fyzikálním ústavu v Praze, Československý časopis pro fyziku, 65/2015, č. 2, s. 90–94. 271 Bundesarchiv Berlin, fond R 4901 (Band 2), sign. 2129, dopis z 20. 2. 1940. 272 E. Těšínská: Personální a institucionální proměny fyzikálních oborů v českých zemích za války, s. 176: „Je autorem monografie Lichtelektrische Erscheinungen (Berlin 1927, 325 s.), vyšlé v řadě Struktur der Materie in Einzeldarstellungen, jež byla vydávána předními německými fyziky Maxem Bornem a Jamesem Franckem.“ Viz též I. Pelant: Guddenův-Pohlův jev, Československý časopis pro fyziku, 65/2015, č. 2, s. 95–96: „[…] řídil zde až do konce války výzkum s vojenským zaměřením. V zásadě tak navázal na svou dlouholetou civilní problematiku a výzkum jím vedený měl tedy velmi dobrou úroveň. Po válce se členové Guddenova týmu významně uplatnili při výzkumu a vývoji polovodičů.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242735