98
and justice [2008b]), jednak o dokončení posunu ve vypovídání na téma kondicionality rozvojové pomoci, přístupu ke schématům oddlužení atd. Ty byly v nejprve podmiňovány plněním podmínek politického i ekonomického charakteru (pro obecné principy viz [2001b]). Pozdější pojetí kondicionality trvalo na principech řádné vlády (good governance), výslovně ale ustoupilo od požadavku hospodářských reforem v duchu washingtonského konsensu (press for a fair World Trade Organisation deal, with no enforced liberalisation for poor countries [2010a]). Diskurz labouristické vlády o mezinárodním obchodu byl tedy zprvu organizován liberální konceptuální ideou „Volný obchod prospívá všem“, pozdější výpovědi nicméně nasvědčují spolupůsobení socialistické ideje „(V rámci snah o liberalizaci mezinárodního obchodu) je třeba dbát na spravedlivé podmínky pro chudé a zranitelné země“.
Kontrola zbrojení Antimilitarismus, jedno z historických východisek zahraničněpolitického postoje Labouristické strany253, se v diskurzu jejích představitelů a stranickém programu promítal do podpory principu kontroly zbrojení a odzbrojovacích iniciativ. Zároveň tato oblast představovala v určitých obdobích zdroj zásadního pnutí uvnitř strany, když labouristická levice inklinovala k otevřenému pacifismu a neutralismu, zatímco umírněný centristický proud byl od druhé světové války součástí stabilního nadstranického konsenzu na základních principech britské obranné politiky: aktivním členství země v NATO a podpoře vlastnictví jaderných zbraní. V období 1997–2010 témata kontroly zbrojení a odzbrojování figurovala v zahraničněpolitickém diskurzu představitelů labouristické vlády s proměnlivou intenzitou, došlo i k několika posunům v akcentech vypovídání. Ve vztahu k jaderným zbraním je možné je postihnout porovnáním příslušných pasáží volebních programů. Program z roku 1997 tématu kontroly zbrojení věnoval v souladu se stranickou tradicí rozsáhlou pasáž. Pokrývala problematiku zbraní hromadného ničení i konvenčních zbraní včetně etických aspektů obchodu se zbraněmi a jako jediný text z analyzovaného souboru se výslovně vyjádřila k modalitám britské účasti v procesu jaderního odzbrojování (When satisfied with verified progress towards our goal of the global elimination of nuclear weapons, we will ensure that British nuclear weapons are included in multilateral negotiations [1997a]). 253 Vedle prací citovaných v přehledu literatury viz např. starší monografii Michaela J. Gordona Conflict and Consensus in Labour’s Foreign Policy 1914–1965 (Stanford University Press, 1969).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242729
99
Oproti tomu program z roku 2001 (vůbec první analyzovaný text od roku 1997, který k problematice britského vztahu k jaderným zbraním vypovídal) sice opět deklaroval cíl globálního jaderného odzbrojení, ohledně samotné Británie ale pouze vyjadřoval podporu národnímu jadernému deterentu (We support Trident, Britain’s minimum nuclear deterrent [2001a]). Následující program ve změněném mezinárodním klimatu pouze stvrzoval závazek k zachování Tridentu (committed to retaining the independent nuclear deterrent [2005b]). V roce 2010 se do labouristického programu vedle trvajícího příslibu zachovat Trident vrátil konečný cíl úplné eliminace jaderných zbraní (we will maintain our independent nuclear deterrent. We will fight for multilateral disarmament, working for a world free of nuclear weapons [2010a]).254 Jestliže ve volebním období 1997–2001 byla pozornost labouristické vlády převážně zaměřena na dílčí obzdrojovací iniciativy v oblasti konvenčních zbraní (zejména Ottawská smlouva o zákazu protipěchotních nášlapných min z roku 1997) a analyzované texty k celé tematické oblasti vypovídaly spíše sporadicky, volební program z roku 2001 předznamenával obrat pozornosti k problematice zbraní hromadného ničení. Tento posun byl dovršen po 11. září 2001, kdy v diskurzu vládních představitelů došlo k prolnutí dvou typů bezpečnostních hrozeb: mezinárodního terorismu a renegátských států usilujících o získání ZHN. Analyzované texty z následujících let tak obsahovaly řadu apelů na posílení režimů nešíření ZHN (We need a new international regime on the non-proliferation of weapons of mass destruction [2003c]) a vynucovaní jejich dodržování. Od roku 2005, kdy již byl evidentní empiricky diskutabilní ráz takto konstruované hrozby a zároveň se po období koncentrace na „válku proti teroru“ a válku v Iráku znovu rozšiřovala zahraničněpolitická agenda Blairovy vlády, se do labouristického diskurzu vedle pokračujícího důrazu na nešíření zbraní hromadného ničení navrátila i problematika kontroly zbraní konvenčních. Představitelé Blairovy i Brownovy vlády především opakovaně vyzývali k přijetí závazné a restriktivní mezinárodní úmluvy o obchodu se zbraněmi ([2005b, 2005d, 2007e, 2008d, 2010a]).
4.6 Suverenita a intervence Principy státní suverenity a nevměšování (neintervence) do vnitřních záležitostí jiných států tvořily pilíř vestfálského systému i moderního 254 Idea bezjaderného světa byla po dlouhé odmlce artikulována i v [2009d].
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242729
100
mezinárodního práva. Na přelomu 20. a 21. století je však řada teoretiků již považovala za ve své tradiční podobě neudržitelné a neodpovídající soudobým potřebám (např. vznik konceptu human security).255 Protože mezi politickými aktéry patřila mezi hlavní advokáty nové interpretace norem suverenity a (ne)intervence právě britská labouristická vláda, zaslouží si rozbor vývoje uzlového bodu „suverenita-intervence“ v jejím zahraničněpolitickém diskurzu zvláštní pozornost. První relevantní výpovědi v analyzovaném souboru textů obsahuje Blairův přelomový projev v Chicagu [1999a]. Autor se zde primárně věnuje modalitám (vojenské) intervence do zahraničních konfliktů a krizí z pozice potenciálního interventa, a to se zřetelnou naléhavostí (The most pressing foreign policy problem we face is to identify the circumstances in which we should get actively involved in other people’s conflicts). Zásadu nevměšování zde Blair (ještě) označuje za důležitý princip mezinárodního řádu, který není radno lehkovážně zavrhnout (it is not one [principle] we would want to jettison too readily), avšak který v určitých ohledech musí být podmínečný (But the principle of non-interference must be qualified in important respects). Konkrétně probíhající genocida či útlak obyvatelstva vyvolávající masivní uprchlické vlny text (implicitně) považuje za situace opravňující k nerespektování principu nevměšování. Další vlna výpovědí postulujících podmínečnost státní svrchovanosti a principu nevměšování spadá do období po invazi do Iráku, zejména poté, co se britská strategie ospravedlňování útoku podniknutého bez mandátu Rady bezpečnosti OSN posunula od nerespektování vůle RB v otázce zbraní hromadného ničení ke zdůrazňování utrpení iráckého obyvatelstva během Saddámovy vlády. Jako podmínku trvání nároku na ochranu před vměšováním nyní mluvčí (častěji implicitně než explicitně – do not accept the right of states to abuse their citizens [2005a]) artikulovali dodržování základních lidských práv. Některé výpovědi tento princip odvozovaly přímo z Charty OSN (If you engage in the systematic and gross abuse of human rights in defiance of the UN charter, you cannot expect to enjoy the same privileges as those that conform to it [2003c]).256 Součástí této Blairovy diskurzní strategie byla připravenost zpochybnit stávající principy mezinárodního práva (It may well be that under international law as presently 255 Pro úvod do dobové debaty viz Lucie Königová, „Teorie státní suverenity a praxe intervence“, Mezinárodní vztahy 2001:3, 41–58. 256 Charta OSN uvádí podporu dodržování lidských práv jako jeden z cílů organizace, nejméně stejně silné jsou ale i formulace potvrzující principy státní suverenity a nevměšování. Srovnej Charta Organizace spojených národů a Statut mezinárodního soudního dvora (1945) [online, www. osn.cz].
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242729