/ 98
John C. Breckinridge
k porážce demokratů na Severu a k vítězství republikánů ve volbách. S několika dalšími realisty usiloval o dosažení kompromisu, ale bez úspěchu. Ani 59 kol hlasování nerozhodlo otázku, kdo bude reprezentovat demokraty ve volbách, a jižanští delegáti nakonec konvenci opustili. Sjezd se rozešel a jediným výsledkem desetidenních hádek byla hluboká krize strany. Nový sjezd demokratů se konal v červnu v Baltimoru. Ani tady se nemohli delegáti dohodnout a konvence se dokonce rozpadla. Z jednoho shromáždění vznikla najednou dvě a příslušně vzrostl i počet demokratických kandidátů na úřad prezidenta. 23. června zvolili jižané – Nezávislá demokratická strana – v Maryland Institute Hall jednohlasně Johna Cabella Breckinridge81 z Kentucky. Ve stejné době se dočkal o pár bloků dál i Stephen Arnold Douglas. Bude ve volbách reprezentovat severní demokraty. Oba politikové už věděli, s jakým republikánským soupeřem budou ve 81) John Cabell Breckinridge (1821–1875), americký politik a právník. V letech 1857–61 viceprezident USA, roku 1860 neúspěšný jižanský kandidát na prezidenta, roku 1861 senátor. V roce 1861 vstoupil do armády Konfederace a roku 1865 se stal ministrem války Konfederovaných států amerických.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242728
R oz d ě len ý d ů m
/ 99
volbách soutěžit. Rozhodli o něm delegáti na volebním sjezdu republikánské strany v květnu v Chicagu. Tady se děly nevídané věci, předznamenávající budoucí volební kampaně ve Spojených státech. Republikáni požádali známého architekta Williama Boyingtona, aby navrhl a nechal postavit speciálně pro nominační konvenci zvláštní budovu. Stalo se tak poprvé, kdy si nějaké politické uskupení v USA takový luxus dovolilo. Vigvam, jak stavbu nazývali, stál na „lepší“ chicagské třídě Lake Street. Přízemí vyhradil architekt delegátům, místa na balkonech přisoudil divákům. Součást vybavení budovy tvořila i telegrafní linka. Odpovídající prostor získali ve Vigvamu i novináři. Tisk, stále důležitější faktor amerického politického života, tak bude mít dost možností informovat o vývoji událostí na sjezdu průběžně veřejnost. Vigvam mohl pojmout na 10 000 lidí a už před zahájením akce ho zdobily stovky vlajek, náruče květin, jedlové a smrkové větve, girlandy a bohatá stafáž soch. Od začátku května proudili do Chicaga zvědavci, sjezdoví delegáti a stoupenci kandidátů. Nejvíc lidí přijíždělo z New Yorku. Thurlow Weed, známý svými militantními abolicionistickými projevy a organizátor Sewardovy kampaně, nechal vypravit ze senátorova domovského města zvláštní vlak. Vezl nejen stovky pasažérů, ale i tisíce lahví šampaňského na oslavu vítězství a podle šeptaných informací i zvláštní fondy na podplácení delegátů. Nikdo z Newyorčanů nepochyboval o vítězství svého krajana. Ten se snažil v posledních chvílích modifikovat svoje radikální postoje, aby získal stoupence i mezi umírněnými. Nevolal už po okamžitém zrušení otroctví, což se rovnalo otevřené výzvě jižním státům. Hovořil o dlouhodobém procesu, a vlastně tak přešel v této otázce na pozici svého konkurenta, kandidáta illinoiských republikánů. Ve hře zůstával i Edward Bates82, kdysi vlivný předák whigů, prosazovaný delegáty z Missouri, Marylandu a Delawaru. I on zachovával ve věci otrokářství značně umírněný postoj. Radikální postoj tak vlastně zachoval jenom Salmon Portland Chase83, považovaný za nejvýraznější osobnost republikánského tábora. 82) Edward Bates (1793–1869), americký republikánský politik. 83) Salmon Portland Chase (1808–1873), americký politik a právník. Jako advokát se ujímal uprchlých otroků, zakladatel strany volné půdy, jejíž členové a stoupenci se podíleli později na založení republikánské strany. Od roku 1851 senátor za Ohio, od roku 1857 guvernér Ohia, v letech 1861–64 ministr financí, pak vrchní soudce Nejvyššího soudu USA.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242728
/ 100
Edward Bates
Salmon Portland Chase
Chase však právě pro svůj vyhraněný názor a požadavek bleskové likvidace otroctví neměl skoro žádné vyhlídky na vítězství. Obecně se tedy mluvilo o souboji tří uchazečů. Někteří experti dokonce soudili, že vážný volební boj svedou pouze Bates a Seward. Ještě 16. května psal uznávaný politický deník, washingtonský Evening Star: „Lincoln je prosazován delegáty z Illinois. Jeho známá nezkušenost v administrativní sféře je však vážným argumentem proti němu. Dá se tedy čekat, že po zdvořilostním gestu v jeho prospěch vystoupí Illinois na straně Batese.“ Tuto úvahu list otiskl právě v den zahájení konvence, která proměnila Chicago, špinavé, ale rychle rostoucí hnízdo, v metropoli Západu. Ve dne v noci táhly ulicemi tisíce lidí, vyhrávaly dechovky, rodila se tradice prezidentských voleb. Zvlášť hlučně si počínali sewardovci, zaplňující prostranství před Vigvamem. Pomalu ale vycházelo najevo, že Lincolnův illinoiský volební štáb pracuje lépe než týmy jeho soupeřů. Davis, Herndon, Sweet, Loghan a další, většinou advokáti znající Lincolna z právnické praxe, obsadili svými lidmi galerie Vigvamu. Davis sliboval přes výslovný Lincolnův zákaz vlivným delegátům místa ve vládě, hovořil s nerozhodnými účastníky sjezdu, vychvaloval zboží, jež prodával. To všechno za neustálého řevu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242728