DVANÁCT
Poledne se chýlilo k večeru, když Slaton vyšel ze své kajuty, lze-li upravenou úklidovou komoru označit tak vznešeným termínem. V jídelně dostal od kuchaře misku vývaru a patku bagety. V lodní kuchyni vládl mladý Filipínec, který právě začínal sklízet špinavé nádobí z důstojnického stolu. Neustále uhýbal očima, což David pokládal za špatné znamení. Namočil pečivo do bujónu a ukousl rožek. „Dobré jídlo,“ pochválil. Kuchař neodpověděl. Existovala samozřejmě možnost, že nemluví anglicky, ovšem pokud by z toho jazyku znal alespoň dvě slova, byla by to právě tato. Zkusil to ještě s jedinou frází, která mohla tu první překonat: „Co bude k večeři?“ „Menu na chodbě,“ odvětil kuchař. „Plavíte se na téhle lodi dlouho?“ „Právě jsem podepsal druhý dvouletý závazek.“ „Dva roky? Vsadil bych se, že jste už procestoval kus světa a viděl spoustu věcí.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242685