Vo lker Mo h n : N ac i sti c k á K ultur n í politik a v Pr otek tor á tu
100
úplné kontroly českého tisku dosáhnout nedařilo. Bez ohledu na postupné zostřování kontrolních opatření92 existovaly v kontrolním systému i nadále mezery. Udržet stoprocentní kontrolu nebylo možné v neposlední řadě v důsledku množících se povolávacích rozkazů pro pracovníky cenzury.93 Kontrola tisku byla kromě toho praktikována i nepřímo. Základem tu byla opatření jako příděly papíru. Když vládní nařízení v květnu 1941 stanovilo výrazné snížení počtu českých novin a časopisů, bylo to ofi ciálně zdůvodněno nezbytností šetřit vzhledem k válečné situaci papírem.94 Zásobování papírem sice skutečně vázlo, jeho nedostatek si vynucoval stále nová omezení.95 Okupační moc však tuto nezbytnost cíleně využívala k tomu, aby vyřazovala právě ta periodika, která předtím dostatečně nevyhovovala přáním nacistických úřadů. Patřičně se tak zvyšoval tlak na zbylá periodika, aby se přizpůsobila propagandistické linii okupační moci. Ale i kdyby úplná kontrola českých tiskovin byla proveditelná, ještě by to nezaručilo, že bude dosaženo cíle okupační moci, získat monopol nad šířením zpráv. O to se už postaraly relace zahraničního rozhlasu, jejichž vliv na obyvatelstvo nemohla německá místa vzdor nemalému úsilí eliminovat. Čeští čtenáři navíc již zmíněným týdenním bojkotem novin v létě 1941 demonstrovali, že se na kontrolované tiskoviny ani necítí být odkázáni, ani neschvalují jejich obsah. Z toho je patrné, že okupační moc ani v takové klíčové oblasti, jako je tisk, nedokázala pouhým omezováním, kontrolou a represemi dosáhnout svého.
Analýza problematiky „tiskových konferencí“ i obsáhlý doprovodný materiál je obsažen v: Gebhart, Köpplová, Kryšpínová (eds.), Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. 92/ Fauth, Deutsche Kulturpolitik, str. 34n. 93/ Tomášek, „Die nationalsozialistische Zensur“, str. 79. 94/ Na základě vládního nařízení ze 7. 5. 1941 bylo jen v roce 1941 zastaveno 621 českých časopisů. Gracová, „Zur Rolle der Presse“, str. 201. Hlavní sektor SD v Praze uváděl naopak počet 13 deníků a 412 časopisů, jejichž vydávání bylo zcela zastaveno. Měsíční zpráva SD za květen 1941, str. 3. NA, 114–9-23. Cit. ve Fauth, Deutsche Kulturpolitik, str. 38n. 95/ Srov. například Heydrichovu korespondenci s prezidentem říšské tiskové komory Maxem Amannem na podzim 1941. Amann požadoval od zastupujícího říšského protektora další úspory papíru, Heydrich to však rozhodně odmítal a vyzvedal význam tisku pro nacionálněsocialistickou propagandau v Protektorátu. NA, 114–3-13.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242673