Ale nechával si říkat rovněž Claus, respektive Klaus Möllner. Pod tímto jménem osvobodil Werner Mauss rukojmí v Kolumbii, pod tímto jménem také šel po ztraceném jedu ze Sevesa. Když roku 1976 z jedné továrny v severoitalském Sevesu unikl jed dioxin, sto osmdesát sedm lidí z toho onemocnělo. Při odklízecích pracích vzniklo sto padesát jedna tun vysoce jedovatého odpadu, který měla odstranit italská dceřiná pobočka koncernu Mannesmann. Sudy s jedem měla v roce 1982 převézt přes italsko‑francouzskou hranici, náklad se však při tom ztratil. Čtyřicet jedna sudů plných jedu jako by se do země propadlo. Pro Mannesmann to byla záležitost nejen nebezpečná, ale také nanejvýš trapná. Byl povolán Werner Mauss a — okolnosti dodnes nejsou zcela objasněné — dolnosaským úřadem na ochranu ústavy byl vybaven falešným pasem na jméno „Möllner“. A on zloděje jedu ve Francii skutečně vystopoval a získal, za sumu nejasné výše, informace o jejich domnělém úkrytu. V květnu 1983 byly sudy nalezeny ve zrušených jatkách v blízkosti francouzského města Saint Quentin. Později se vyskytly jisté pochybnosti, jež zde však pomineme, protože by nás odvedly příliš daleko. V listopadu 1985, vidíme nyní v datech, byla zaregistrována firma Transacta Valores se sídlem v Panamě. Firemní podíly byly nejprve rozděleny na anonymní akcie, akcie na majitele. Navenek tedy nelze poznat, komu patří. My však v podkladech vidíme, že akcie byly v lednu 2014 interně přepsány na Clause Möllnera. Především nacházíme dokument ukazující oskenovaný pas muže jménem Claus Möllner. Podle něj se Möllner narodil 7. února 1942 v Hagenu, pas má číslo 2103086891 a byl vystaven obecním úřadem v Simmern/Hunsrücku. Tato oblast se bude hodit, ví se, že Werner Mauss žije poblíž. Datum narození nesedí, ale tomu se u krycí identity nelze divit. Fotografie ukazuje staršího pána v košili a s kravatou. Neexistuje mnoho fotografií Wernera Mausse, ale ten muž by mohl být on, jistá podoba tu je. Taky to však on být nemusí.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242534
Dokonce ani Hans Leyendecker, který se s Maussem osobně setkal, si není jistý, jestli je majitel firmy Transacta Valores Werner Mauss. Potom jsme na internetu narazili na článek, ve kterém je zmíněna firma téhož jména. Je to titulní téma Spiegelu z roku 1997, na dvanácti stranách se tam píše o Němcích, kteří ukryli své peníze v Lichtenštejnsku. Autoři mezi jinými jmenují také Wernera Mausse a jeho lichtenštejnskou rodinnou nadaci Werida. V ustanovení nadace, jak se lze v článku dočíst, jsou jmenovány dvě schránkové firmy: Nolilane NV na Curaçau — a Transacta Valores S. A. v Panamě. Jestli je Transacta Valores firmou rodinné nadace Wernera Mausse a jestli byly akcie Transacta Valores prokazatelně připsány našemu Clausu Möllnerovi, pak vše sedí. Nyní vytahujeme z dat všechno, co má něco společného s Clausem Möllnerem. Víme, že se to vyplatí. V článku Spiegelu dále čteme, že Transacta Valores vlastní dva byty ve Frankfurtu nad Mohanem. A v našich datech skutečně nacházíme různé zápisy správy domu jisté frankfurtské nemovitosti, pozvánku na jakési shromáždění vlastníků nebo vyúčtování vedlejších nákladů. V našem leaku objevujeme také druhou offshorovou firmu, kterou Spiegel jmenuje: Nolilane, založenou roku 1980 na Nizozemských Antilách. Vidíme, že pro tuto firmu je zjevně vedeno konto u Dresdner Bank Lateinamerika — každopádně je řeč o jistém „kontu Nolilane“.47 Krom toho z podkladů vyplývá, že Nolilane patří usedlost, v níž Werner Mauss bydlí, v obci jménem Altstrimmig. Altstrimmig má tři sta padesát obyvatel a leží v okrese Cochem ‑Zell, za Mittelstrimmigem. Poblíž se nacházejí obce, které se jmenují Würrich nebo Panzweiler. Hodně lesů, mnoho větrných elektráren, internetové spojení vázne. Zde, v porýnsko‑falcké provincii, Werner Mauss v roce 1968 zakoupil obrovský pozemek, který dnes patří firmě Nolilane. Jeho vila připomíná pevnost: směrem do
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242534
ulice velmi úzká okna, před nimi vzrostlá zeleň, fasáda z šedého přírodního pískovce. Víc vidět není. Pozemek je oddělen od okolí, několikametrové jedle za tmavozeleným drátěným plotem, nad ním tři řady ostnatého drátu. Tomu, kdo poselství nerozumí, pomůžou ostře žluté cedule: „Pozor, zlí psi. Zabezpečeno poplašným zařízením.“ Někteří z Maussových sousedů se dlouho domnívali, že ve vile bydlí nějaký Richard Nelson, zástupce americké ocelářské firmy, se svou ženou. Pod tímto jménem usedlost také získal. V katastru nemovitostí je dodnes zapsána firma Nolilane NV se sídlem na Nizozemských Antilách — ta samá, již vidíme v našich datech. Nicméně roku 2005 se změnila v Nolilane NV Inc. se sídlem v Panamě.48 Podél pozemku soukromého agenta vede turistická stezka, také zde jsou ploty, tu a tam posílené zděnými věžemi. Z dálky je možno zahlédnout tyrkysově zelené střechy: za vzrostlým křovím a stromy se nacházejí jízdárny Wernera Mausse, obehnané drátěným plotem. Podle Rhein Zeitung jsou „na olympijské úrovni“. Mezitím jsme od našeho zdroje obdrželi seznam zhruba dvou set patnácti tisíců firem Mossfonu. U dvou firem je jako akcionář uveden Claus Möllner, jmenují se Boreal a Anysberg. Dvě dosud neznámé Maussovy firmy. S nimi jsme tedy dosud našli čtyři firmy spojené s Maussem. [ ] Tento nový seznam posíláme ICIJ. Jakkoli je pro nás pátrání ohledně Mausse důležité, ICIJ jde o celek. A Mar Cabrová, šéfka týmu zpracovávajícího data, seznamy miluje. Pomocí seznamů lze do chaosu dat vnést pořádek. Mar vidí, ve kterých daňových rájích sídlí firmy z dat a ve kterých zemích majitelé jejich podílů. Potom sestaví dílčí seznamy k jednotlivým zemím. Při vyšetřování Swiss Leaks takové seznamy ohromně pomohly. Každý jednotlivý novinář, namísto aby musel procházet všechna data, se mohl soustředit jen na ta, jež se týkala osob z jeho země.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242534