Weaver5-zlom.qxd1.3.201821:35Stránka98
vody, v níž se odrážela obloha. Stál jsem tam a sledoval ho, dokud se na konci uličky nezastavil. Naposledy se na mě ohlédl a zmizel. Nakvašeně jsem se vydal zpět k autu, ale pak jsem asi šest metrů od místa, kde si děti hrály, spatřil cosi na zemi. Mobil. Ležel displejem v blátě a mokrá tráva se lepila na plastový kryt. Dřepl jsem si, zvedl ho a očistil. V tu chvíli začal zvonit. Stiskl jsem Přijmout, ale nic jsem neřekl. Odměnou mi bylo ticho na druhém konci drátu, přerušované jen vrčením motorů aut v pozadí. Potom se však ozvalo: „Budeš si přát, abys to nikdy nezvedl.“ Vstal jsem a rozhlédl se po svém noži, který ležel asi dva metry vedle v trávě. Přešel jsem k němu, zvedl ho a pak se ohlédl k plotu, k paneláku a na silnici. Sleduje mě. „Slyšels mě?“ „Kdo jste?“ „Slyšels mě?“ „Jo, slyšel,“ ujistil jsem ho a znovu očima prozkoumal okolí. „Ten byt je váš?“ „Právě ses dopustil osudový chyby.“ „Jo, super. Takových jsem už pár udělal.“ „Ne, takových ne.“ Linka zapraskala a muž sykl. „Dobře mě poslouchej. Teď hezky půjdeš ke svýmu autu, nasedneš, vrátíš se tam, odkud jsi přišel, a zapomeneš na všechno, cos zatím zjistil. Už nikdy nevystrčíš hlavu z nory. Je ti to jasný?“ Odtáhl jsem mobil od ucha a pohlédl na displej. Další skryté číslo. „Komu patří ten byt?“ „Je ti to jasný?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242354