Návrat čarodějného krále (Ukázka, strana 99)

„Připadáš mi dost vynalézavá, abys to zvládla,“ zavrčel gladiátor.

Alara ztěžka polkla a snažila se uklidnit. „Pro začátek mě zajímá, kde jsme.“ Ostří gladia bylo tenké jako břitva a posunulo se ještě blíž k elfčině kůži. „Rozlehlá pole – pláně za Remolským polesím. Táhnou se odsud až k pobřeží.“ „Jak sem se sem dostal?“ „Nesla jsem tě.“ Dugan se zachechtal, ale v jeho smíchu bylo na elfčin vkus příliš málo veselí. „Kdo je tu s tebou?“ Gladiátor se rozhlížel po okolí. „Není tu nikdo další, jen já.“ „A co si zač?“ „Alara Airdes.“ „Lovec?“ „Ne, už jsem ti říkala, že nejsem lovec lidí. Poslali mě sem, abych tě dostala pryč z Colloni.“ „Proč?“ „Potřebujeme tvou pomoc.“ Snažila se získat trochu prostoru k nádechu, jenže Duganova druhá ruka ji popadla za levé rameno a zadusila jakýkoliv odpor dřív, než mohl začít. „My?“ Čepel jí nařízla hebkou kůži na krku. „Neříkalas před chvíli, že si sama?“ „Jsem,“ vyhrkla Alara, „ale pracuji pro někoho jiného. Oni mě poslali.“ „No a pro koho děláš?“ „To bych teď raději neříkala, ale můžu ti říct, že jsme na stejné straně.“ Jeho chechot dal jasně najevo, že jí nevěří zdaleka tolik, jak doufala. „Asi jsi o mém lidu nikdy neslyšel, ale patřím k Pa98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242288

triům – jiné elfí rase, která žije daleko na západě,“ vysvětlila a rychle dodala: „Nemáme Elyellijské nijak v lásce, to mi věř.“ „Elfové tě poslali, abys mě zachránila před jinými elfy?“ Bylo jasné, že Dugan tomu vůbec nevěří. Toho se bála od samého začátku. Akorát netušila, že ho bude muset přesvědčovat s čepelí na krku. „Ano, z Rexatijské republiky – mé domoviny,“ Alara se snažila podat to co nejlépe. „O té sem nikdy neslyšel,“ Dugan čepel zase přisunul a maličko elfku řízl, až vytekla krev. „Jestli nejsi lovec, jaks věděla, kde a dokonce kdy mě najít?“ Alara se pod jeho tlakem zašklebila. „Nebyla jsem si jistá… dostala jsem jen vágní určení místa, kde bys mohl být. Stopovala jsem tě celý den. Ale nemusela jsem cestovat daleko, abych se doslechla o velké odměně za uprchlého gladiátora, kterému se povedlo zabít ředitele arény. Vyvolalo do docela dost velký poprask a lovci lidí z celého Colloni se sjíždějí, aby tě ulovili.“ Dugan se na nesnesitelně dlouhou chvíli odmlčel a nechal tak Alaru topit se v nejistotě. Všechno, co si naplánovala, teď mohla zahodit, protože původně se připravovala na úplně jinou situaci, než v jaké se ocitla.

Pak gladiátor konečně opět promluvil. „Je noc. Můžem se prostě rozdělit a nikdo nepřijde k úhoně.

Vždycky můžeš tvrdit, že sem ti zmizel ve tmě.“ Takhle to být nemělo. Rychle jej ztrácela. Musí to nějak zvrátit. „Takže kam chceš jít?“ zeptala se. „Nebo jak se chceš někam dostat? Myslíš, že si můžeš jen tak nakráčet do města a koupit si lístek na loď z Colloni, se všemi těmi skvělými jizvami na těle a s hromadou lovců v zádech? A to se nezmiňuji o nedostatku

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242288

vhodného oblečení. Kdyby nebylo mě, byl bys už zpátky v Remolu, přibitý na kříži.“ Čelo se jí zaperlilo potem, cukla sebou, když jí Dugan škubl hlavou do strany a donutil pohlédnout do jeho studených a vážných očí. Cítila, jak jí po krku stéká tenký pramínek krve. Podcenila ho a ta chyba jí teď mohla stát život. Musí se držet plánu a dostat situaci zase pod kontrolu, jinak se z téhle bryndy nikdy živá nedostane. „ Co to udělat takhle - já tě nejdřív dostanu z Colloni, a až potom se rozhodneš, co uděláš dál.“ Alara se snažila zachovat si klidný výraz, aby svým slovům dodala na váze. I její oči byly klidné jako dvě tůně, za ledovou krustou se však skrýval vířící chaos. „Ber to jako gesto dobré vůle a důkaz, že to myslím vážně.“ Dugan váhal. „Opravdu bys mi nabídla svobodu a nechtěla nic na oplátku?“ „Ano. Pak to bude jen věc tvé cti a svědomí, aby ses rozhodl, jestli mi něco dlužíš, nebo ne.“ Dugan se samolibě usmál. „Pak toho asi od mého svědomí očekáváš až moc.“ „Možná, ale to je riziko, které na sebe vezmu.“ Tentokrát byla její slova smělá a zároveň pravdivá. „Tak proč jsi na mě zaútočila? Mohlas to říct rovnou.“ „Mám pocit, že přesně to jsem udělala,“ namítla Alara a snažila se nedat najevo marnost, kterou cítila. „Jenže někdo byl příliš tvrdohlavý a snažil se za každou cenu utéct. Kromě toho nebyl čas tam jen tak postávat a klábosit. Lovci ti byli v patách. Nechal jsi za sebou tolik stop, že i slepý divočák by tě podle nich našel.

Zdrogovala jsem tě šípem a odnesla sem.“ „To teda musela být pořádná droga.“ „Vlastně ne.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242288