Sondy do studia (o) islámu v období „migrační krize“ (Ukázka, strana 99)

problému, nevědí, o čem píší. Ten problém je obrovský a může změnit evropskou civilizaci“ (Martinek 2015b: 7).

Tím tedy částečně vrací ODS „ke kořenům“, neboť strana na některé „cizí“ prvky, například na sudetské Němce, ale od jisté doby i na EU pohlížela nedůvěřivě až nepřátelsky (srov. též Fiala cit. in Dolejší 2015: 4). Není bez zajímavosti, že svého času uvažovala ODS o spolupráci s xenofobní a antiislámskou Alternativou pro Německo, i když tento projekt nebyl dotažen do konce (Janouš 2016a: 2).

Fiala je skeptický k integraci cizinců, což se týká i nemocných dětí z válkou postižené Sýrie, když uvedl: „Podporujeme přijetí uprchlíků pouze po dobu trvání nutné léčby. A odmítáme, aby zde tito lidé automaticky trvale zůstali, zejména pokud nemáme dostatek informací, zda budou schopni se dobře integrovat“ (Šafaříková 2015: 1).

I u ODS však bylo možno registrovat radikálnější hlasy, či přinejmenším činy. Typickým příkladem může být jednání poslankyně ODS Jany Černochové, která se počátkem roku 2015 zúčastnila demonstrace tehdejšího sdružení IVČRN. Jednalo se o dobu po teroristických útocích ve Francii na vydavatelství časopisu Charlie Hebdo a Černochová svou účast mimo jiné zdůvodnila slovy: „Všichni jsou Charlie, ale vocamcaď pocamcaď.“ Sama zdůrazňovala, že ji předseda strany Fiala za účast na demonstraci nijak výrazně nekritizoval. Petr Fiala se vyjádřil slovy: „Všichni jsme si vědomi toho, jaké pozice má ODS, jaké pozice má Jana Černochová. To, že se zúčastnila jedné demonstrace, na tom nic nemění. Jana Černochová je dostatečně zkušená politička, která mluví jasně na veřejnosti, aby nemohly vznikat pochybnosti a nikdo toho nemohl zneužít pro to, že by třeba chtěl přiřazovat ODS k nějakým radikálním politickým silám“ (Kopecký 2015).

V rozhovoru pro Lidovky.cz Jana Černochová prohlásila, že v České republice nechce politický islám ani ženské obřízky.

V rozhovoru také zmiňuje: „Mně se třeba nepodařilo projít nákupní centrum na pražské Floře, aniž bych nepotkala několik za-

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242117

halených žen“ (Kamberský 2015). K oné zmiňované demonstraci je nutno podotknout, že jedním z řečníků byl i Martin Konvička a právě z jeho úst na akci zaznívaly věty typu: postavme islám na roveň nacismu, zákaz jeho šíření, propagace a veřejného vyznávání, tvrdé potlačení jeho veřejných projevů, současně jako společenské odsouzení (Lang 2015b).

V souvislosti s ODS by bez povšimnutí neměly zůstat ani publicistické aktivity a mediální výroky Václava Klause ml. a také jeho otce, Václava Klause, který byl zakladatelem ODS a jejím dlouholetým předsedou. Níže uvádíme jen příklady výroků obou politiků, kteří imigraci ze zemí s islámskou většinou navíc spojují s kritikou politických elit EU: „V médiích se dennodenně lže: nejedná se o válečné uprchlíky, většina těch migrantů není ze Sýrie, většina z nich přichází přes Turecko, kde žádná válka není. Když vidím dokumenty z 2. světové války, tak uprchlíci jsou stařeny s uzlíkem nebo maminka s dítětem, a nikoliv mladí a dobře vypadající hoši s chytrými telefony“ (Václav Klaus ml. cit. dle Vopálenská – Čihák 2015). „Já bych to nezužoval na pouhé slovo islám. […] Jsou to lidé přicházející z jiné kultury, z jiné civilizace, z jiného náboženství, z jiného světadílu, z jiných návyků, zvyklostí, životních stylů a tak dále a ten islám je v tom významný prvek“ (Václav Klaus cit. dle ČT Události komentáře 2015: 11:30 min.).

Populistické strany radikální pravice Pozornost tehdy viditelných subjektů na kraji politického spektra se po roce 2013 začala přesouvat od romské otázky a ghett k protimuslimskému odboji. Po propadu v parlamentních volbách začali extremisté pod hlavičkou DSSS hledat jiný cíl a nakonec proběhla „výměna“ Romů za muslimy v programové agendě, a to v severočeských Teplicích, kde se začala pořádat shromáždění „proti islamizaci“. Odpůrci islámu postupně zintenzivňovali svá vyjádření a začala vznikat nová hnutí, která to měla jako hlavní náplň svého programu (Eliášová 2015: 1).

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242117

Úsvit – Národní koalice Úsvit sám sebe považuje za konzervativně-liberální stranu, která klade důraz na zachování základních občanských práv a na rozšíření ekonomické svobody občanů. V posledních krajských volbách v roce 2016 strana vzhledem k programovým shodám v antiislámské politice kandidovala společně s BPI. Nahlédnutí do celkového programu a směřování strany nabízí zjištění, že strana je proti rasismu a principu kolektivní viny v jakékoliv podobě. Dále strana tvrdí, že je proti orientaci zahraniční politiky na kteroukoliv velmoc. Co se týče Evropské unie, tak Úsvit prosazuje zachování volného pohybu zboží, služeb, investic a osob.

Zároveň ale nesouhlasí se zásahy ze strany Evropské unie do oblasti daní (Úsvit – Národní koalice 2016).

Do čela Úsvitu se postavil válečný veterán Miroslav Lidinský. Na rozdíl od Konvičky však nechce vyhánět všechny muslimy, ale pouze chránit hranice před vstupem těch radikálních (Brožová 2015a: 2).

Lidinský se obával radikálů mezi uprchlíky (Brožová 2015b: 2) a zároveň „varoval před celosvětovou hrozbou terorismu, radikálního islámu a nelegální migrace“ (Kopecký 2015b: 4).

Na rozdíl od Miroslava Lidinského zaznívaly daleko více konfrontační hlasy od jiného člena hnutí Úsvit, a to Marka Černocha.

Na svých internetových stránkách vydal názorové stanovisko, ve kterém říká, že migrace a terorismus spolu jasně souvisí. Neustálou snahu oddělovat od sebe neřízenou migraci a terorismus nazval pseudohumanistickou cestou do pekel nás všech. V závěru svého článku poznamenal: „Tak dlouho si budeme lhát do kapsy, až bude pozdě a nebude cesty zpět. Evropa si kope vlastní hrob a skončí pod záštitou humanismu“ (Černoch 2016a). Ve své době místopředseda Úsvitu vyjádřil svůj nesouhlas také s přístupem k ženám v islámské víře, když podotkl: „Násilí vůči ženám, které je i v Česku na vysokém procentu, by nemělo být legalizováno.

V islámu je to téměř běžné, a jakmile je vyhlášeno právo šaría, tak všichni podlehnou a začnou se ke svým ženám chovat podle toho“ (Ferebauer 2016). V jiném svém návrhu se snažil o prosazení zpřísnění procesu získání vyššího stupně registrace pro církve, a to tím, že by v praxi o zřízení případných muslimských škol a imámech rozhodovala BIS (Černoch 2016b).

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242117