„Ničeho se neboj, budu ti pomáhat. Nejdříve si ale uvařím konečně to kafíčko a pak musíme zjistit, co má jíst a pít budoucí maminka,“ a zmizela v kuchyni. „Můžu si vzít banán?“ „Jasně, vezmi si všechno, na co máš chuť. Já teď určitě nebudu nic jíst.“ Nelly se za chviličku vrátila s voňavou kávou a nesla si banán. Pustila se do něho. Káva byla ještě horká. Vrhla se k počítači s otázkou: „Můžu?“ „Chovej se jako doma, ale bude tady asi jeden problém. Nebude mi dělat dobře, kdybys tady kouřila.“ „Neboj, nebudu tady kouřit. Pokud to nebudu moct vydržet, půjdu ven na lavičku. A stejně chci přestat, uvidím, jestli to dokážu. Rozhodně vás oba nemohu ohrožovat. Nelly začala pátrat po internetu a zjistila, že maminky mají jíst hodně ovoce a zeleniny, libové maso a hlavně hodně pít vodu a minerálku. Žádnou kávu ani čaj, ani ovocný, ani zelený ani žádný jiný. Také nic, co nadýmá. „Víš co?“ řekla Nelly. „Nejdříve ti skočím pro nějaké minerálky mírně perlivé. A taky nějaké jogurty. Ale nemá se to s mlékem přehánět. A taky bych ti měla koupit nějakou mořskou rybu, červenou řepu, rozinky, ořechy, hlávkový salát. Uvidíš, budeš jíst a pít jen to, co je pro dítě a pro tebe dobré. Než se vrátí taťka, budu se o vás starat. Tak co říkáš, že bych skočila něco koupit? Co jsi dnes jedla?“ „Vůbec nic,“ přiznala Lenka.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242022
„No, takhle by to nešlo, maminko.“ Lenka sáhla do peněženky a podala Nelly 500 Kč: „Kup si hlavně také něco pro sebe. Zítra si sem vezmi věci.“ Nelly dopila kávu, dojedla banán a vydala se na nákup. Když se vrátila, začala připravovat mořskou tresku se zeleninou. Za chvíli se linula bytem nádherná vůně. Lenka se po dlouhé době s chutí najedla. Jejich soužití probíhalo dobře. Lenka už neměla ranní nevolnosti a chodila do školy. Se svým těhotenstvím se netajila. Jediný, kdo nic netušil, byl Tomáš. Nevěděla, kam mu psát, protože jeho štáb se stěhuje, podle situace v daném regionu. Proto také v tom jediném dopisu, žádnou adresu nenapsal. Každý den se sice dívala do schránky, ale žádný další dopis nepřišel. Lenka dál hrála v divadle. Garderobiérky jí musely trošku povolit kostým. Obě kamarádky začaly zkoušet „Ženitbu“ ve školním hereckém studiu. Obě to velice bavilo. Užívaly si společných chvil. Lenka tolik netrpěla osamělostí. Pokračovala dál v nahrávání hlavních zpráv, kdyby náhodou vysílali Tomovu reportáž. Tak běžel čas, přišla zima a s ní období Vánoc. Lenka odjela domů a teprve teď sdělila rodičům, že čeká miminko. Bylo to už na ní vidět. Rodiče nejdříve měli starost, co si holka sama počne.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242022
Uklidnila je: „V každém případě dostuduji. Už jsem dohodnutá s profesory, že pokud nestihnu řádný termín, udělám státnice a obhajobu diplomové práce na podzim. Vůbec nic se neděje, promoci se všemi stihnu v každém případě. A diplomku už si připravuji dopředu, abych měla dost času. Co se týče Tomáše, určitě o něm nepochybuji. Jakmile se vrátí, chceme mít svatbu.“ Tohle ujištění rodičům stačilo. Byli rádi, že mají dcerku chvilku pro sebe. Vážili si toho, že je statečná. Lenka si užívala domova, Vánoc i dárků, které dostala. Překvapením byly dupačky pro její dítě. Přišel čas, aby se vrátila do školy. Rodiče ji vyprovodili na nádraží k vlaku. Maminka měla slzičky v očích: „Tak se nám tam opatruj. Kdyby se cokoliv dělo, přijeď, nebo zavolej. Hlavně buď opatrná.“ Za chviličku se vlak rozjel a Lenka ujížděla vstříc své budoucnosti. Na nádraží na ni čekala Nelly. Dívky se vítaly radostně, stýskalo se jim. Při vstupu do domu odemkla poštovní schránku. Našla v ní dopis od Toma: „Přečtu si ho, ale v klidu domova.“ Nelly přijela o pár dní dřív. Vygruntovala, vyvětrala, nakoupila zásoby. Na jídle si obě pochutnaly.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS242022