Jepice (Ukázka, strana 99)

JEPICE „Dobře. Má to něco společného s Ellinderem?“ „Ne.“ „A jaký druh informací potřebuješ?“ Zamyslel se nad tím, a pak řekl jen: „Však víš, takové ty informace.“ Na chvíli vypadala zmateně. Priest předstíral, že se začetl do nějakých dokumentů, které mu ležely na stole, jen aby ji odradil od případných dalších otázek. Když od nich vzhlédl, byla už pryč.

Zazvonil telefon. Na displeji zkontroloval, kdo volá. Nějakou chvíli vyčkával, než konečně zvedl sluchátko. „Dobrý den, Maureen.“ „Čekají tu dva lidé, kteří s vámi chtějí mluvit.“ „Já vím.“ Zavěsil, ale okamžitě znovu zvedl sluchátko a vytočil číslo, které opsal ze svého iPhonu. Vyzvánělo to celou věčnost, než se ozval mrzutý hlas. „Mizera Charlie Priest.“ „Gilesi. Chci tě poprosit o laskavost.“ Priest se rozhodl jít rovnou k věci. „Zopakuj mi to?“ „Chci tě poprosit o laskavost.“ „Ty chceš poprosit o laskavost mě?“ Gilesův hlas zněl trochu podezíravě a trochu přiopile. „Jo.“ „Trhni si, Prieste.“ „Gilesi, neblbni.“ „Neblbni? Naposledy, když jsi mě prosil o laskavost, nechals mě na holičkách a já skončil na tři měsíce v ruském kriminále,“ procedil Giles skrz skřípějící zuby.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241998

JAMES HAZEL „Byla to jen zadržovací cela na ruské policejní stanici, navíc to bylo nanejvýš pár dnů.“ „Smrdělo to tam jako v láhvi vodky.“ „Což naznačuje, že to nejspíš nebylo úplně nejhorších pár dnů. Tak co říkáš?“ Chvíli bylo ticho. Priest nedokázal určit, jestli bzučení, které slyší, je jen důsledkem špatného spojení, nebo ozvěnou otáčení koleček v Gilesově hlavě. „Tak jo,“ řekl Giles nakonec. „Bezva! Včera v Londýně zavraždili chlápka jménem Miles Ellinder. Víš o tom něco?“ „Něco jsem zaslechl. Zdá se, že je to pěkně svinská záležitost. Proč?“ „Potřebuju jakékoliv dokumenty, ke kterým se můžeš dostat. Výpovědi svědků, zprávy z patologie, poznámky ve složce. Cokoliv. Všechno.“ „Cože? Víš dobře, že k tomuhle se nedostanu, dokonce ani pro tebe ne, Prieste.“ „Je to fakt důležité.“ „To je i moje místo.“ Giles pracoval pro SO15 – protiteroristickou jednotku londýnské metropolitní policie. Když Priest Gilese před dva­ceti lety poznal, byl to jen bezvýznamný dealer heroinu. Úchvatné pomyšlení, že teď byl jedním z několika málo dobráků stojících mezi Londýnem a ISIS. Zažili toho spolu hodně, Priest a Giles, a Priest si byl docela jistý, že Giles mu ještě nějaké ty laskavosti dluží. „Jen zjisti, co pro mě můžeš udělat, jo?“ „Prieste,“ Gilesův hlas zněl podrážděně, „řekni mi jeden jediný důvod, proč bych…“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241998

JEPICE „Protože ještě pořád můžu říct Rusákům, jak to tenkrát doopravdy bylo,“ skočil mu do řeči Priest.

Na druhém konci linky nastala krátká pauza, než to Giles konečně vzdal. „Fajn. Zjistím, co můžu udělat.“ Cvak.

Ve schránce se objevil e-mail od Maureen. Předmět zněl „Ta návštěva na recepci!“. Zprávu uvnitř si nepřečetl. Banka může počkat. Každý sakra může počkat. V šuplíku svého stolu našel nějaké prášky proti bolesti a vzal si rovnou tři. Nejspíš je vyrobila Ellinderova společnost. Cítil se ještě hůř než včera, ale i přesto, že si ještě ani nestihl dát svůj ranní hrnek čaje, připadalo mu, že je naprosto soustředěný a má překvapivě hodně energie na někoho, kdo nenaspal ani osm z posledních osmačtyřiceti hodin. Nebyl si jistý, o co přesně jde, ale něco jako by začínalo válcovat tu vlezlou bolest, která se mu snažila usadit kdesi vzadu v hlavě. Ať už to bylo cokoliv, nutilo ho to uvědomit si, že nastal ten nejvyšší čas sebrat se a přestat se litovat.

Telefon zazvonil znovu. Tentokrát to byl Solly. Zněl trochu jako v záchvatu paniky, ale Solly zněl jako v záchvatu paniky prakticky neustále. „Prieste! Co všechny ty e-maily?“ „Jo, já vím, nezlob se, Solly,“ Priest se ze všech sil snažil znít klidně a trpělivě. „Kolik jich ještě je?“ „Ještě pár.“ „Můžeš je alespoň posílat postupně? Možná bych je mohl vyřešit jeden po druhém.“ „Jasně, to můžu, Solly.“ „Aspoň že tak.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241998