Princ a spratek (Ukázka, strana 99)

Bylo už pozdě, když stařešina se svou paní, Mirou a Dulou odjeli na Liščí vrch. Za nimi se couraly další skupiny. Ženské se přely, zdali Thetovi ten nádherný úd narostl sám nebo si jej přikouzlil, když je učeň na ovata. Z kluků jedině Bren měl poznámku, „takovýho má a je to moula. Moh by mít každou.“ Než poklidili oheň a nádobí, bylo po půlnoci.

Ráno se první vzbudil Darne. Vstal a jel k řece napojit koně. Právě přijížděl s koňmi na Košťál, když uviděl, jak se k hlídce řítí jezdec na koni a mává rukama, v jedné drží bojovou sekeru a křičí: „Avaři. Avaři!“ Strážný zadul na troubu, začali se sbíhat bojovníci. Jezdec zarazil koně a vsedě začal přerývaně vyprávět, co se stalo. Je z osady k Doupovu. Ráno přepadli osadu Avaři, byla jich tlupa. On právě sedlal koně, tak naskočil a ujížděl.

Poslali za ním pár šípů a hrůzný jekot. Prosil velitele bojovníků, aby ihned poslal co nejvíce jezdců zachránit ženy a děti. Když se ohlížel, viděl dým.

Same se dlouho nerozmýšlel, Darne a Theta ať zůstanou, ostatní jedeme,“kolik můžeš dát mužů?“ ptal se velitele. „Můžu dát dva vojáky a k nim se přidají ti čtyři vystřídaní z noci.“ „A my tři chceme Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241707

taky jet, “ hlásili se mládenci z Liščího vrchu. „nemáme ale koně a zbraně.“ „Koně vám půjčím a saxy taky,“ řekl velitel Dubin. Jeden z vojáků přinesl také dva toulce plné šípů a několik luků.

Všichni nasedli a jeli za mládencem se sekyrou. Po hodině a čtvrt rychlé jízdy byli na místě. Střechy podzemnic shořely, pár trámů ještě doutnalo.

Z jedné ohořelé díry se vyškrabala stařena, vlasy plné popela. Sekerník se jí zeptal. „Avaři jsou pryč, vzali s sebou ženské, děti, dva mužské a dva vozy se slepicemi, kachnami a selaty. Když se řítili do osady, vyběhl kovář a házel po jezdcích žhavé podkovy.

Usekli mu hlavu, spadl do jedné jámy. Zabili i další chlapy, kteří se škrabali celí rozespalí a mého dědu. Šel na ně s vidlemi.“ Ze stráně sbíhali dva muži s oštěpy a za nimi dvě ženy. „To jsou naši,“ řekl sekerník „pasou za lesem koně a dobytek. Kam jeli Avaři?“ „Na Doupov určitě ne. To bychom je viděli,“ řekli pasáci. „Jeli zpátky na jih, ke Střele.“ „Jedeme za nima,“ rozhodl Same. „Když mi dáte koně,“ řekl jeden pastevec. „Koně nemám, sedni za jednoho z mládenců, luk a šípy ti budou stačit,“ rozhodl Same. A jeli.

Zhruba po hodině poslal Same dopředu Armuse a Curu. Zvolnili jízdu, aby nenaběhli Avarům Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241707

do pasti. Po chvíli se vrátil Armus, „jsou v dolíku za lesem, znásilňujou ženský. U koní mají dva chlapy.“ Same poslal Armuse a dva vojáky, aby opatrně objeli Avary a u cesty hlídali, aby nepřijeli další a hlavně, aby žádný Avar neujel. S Curou a Brenem se připížili k dolíku. U koní stáli dva a řevem povzbuzovali souložící Avary, ženský ječely.

Cura a Bren natáhli tětivy a dva šípy ukončily povzbuzování. Same mávl na ostatní. Boj to nebyl, byla to poprava. Další Avaři měli v zádech šípy a to už se řítil sekerník a řval, prvnímu Avarovi, který se pokusil vstát ze ženský, rozsekl sekyrou hlavu. Dalšího ťal sekyrou do krku. To už sbíhali další bojovníci. Jeden Avar dostal oštěpem do břicha, dalším dvěma vrazili sax do zad, tři byli saxy probodnutí. Avar, který znásilňoval chlapce, dostal sax do ledvin. Jednomu Avarovi vrazila mohutná ženská palce do očí, Avar řval a sápal se po své zbrani, žena byla rychlejší a jeho šavlí mu podřízla krk. Nedbala, že na ni stříká krev, odstrčila Avara stranou a přeřízla si pouta. Dva Avaři, kteří seděli na voze, prolezli pod vůz, vstali a utíkali do křoví.

Armus jednoho na koni dojel a uťal mu hlavu.

Druhý dostal šíp do zad od vojáka. Bylo hotovo.

Mládenci odřezávali ženám řemínky. Avaři ženám proděravěli dlaně kolíkem a dírou jim provlékli Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241707