Manifest čtyř (Ukázka, strana 99)

Politické strany jsou pro všechny

VIII Zdevastované politické stranictví volá po naší péči

POLITICKÉ STRANY JSOU PRO VŠECHNY

Zdevastované politické stranictví volá po naší péči

V předchozích kapitolách jsme se věnovali spíše obsahu politiky, nyní se zaměříme na její procesní stránku, respektive na klíčové aktéry, na nichž je postaven její chod – a těmi jsou v moderních demokraciích politické strany. Současně jsou to však instituce dlouhodobě nejkritizovanější, nejzranitelnější a v dnešní době slábnoucí, či téměř zanikající. „Když slábne politika, sílí byrokracie,“ konstatovali jsme v jedné z předchozích kapitol. Silné strany a silné demokratické vlády s politickými cíli a programem jsou nejlepší ochranou společnosti před vládou zbytnělé a nekontrolované byrokracie, před neodpovědnými sociálními experimenty a především před hrozbou oligarchizace a balkanizace společnosti, které nám hrozí.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241638

Konzervatismus v praxi kromě jiného znamená snahu stavět demokratický systém i nadále na stabilních a silných (nikoli nutně dominantních) politických stranách. Neničit bezhlavě osvědčené instituce, a jsou-li nemocné, snažit se je (vy)léčit.

Ne ovšem tak, jak léčí nemocného komunisté a všichni další pokrokáři – tedy že pacienta zabijí.

V tuto chvíli opravdu nejde „jen“ o oslabení či zánik konzervativních či liberálních stran. Jednotlivé strany vznikají a zanikají, proměňují se, objevují se nové stranické formace. Politické strany jsou projevem doby a reagují na proměny společnosti. Koneckonců i česká politická historie je plná příkladů kdysi velkých dominantních stran (staročeši, mladočeši, agrárníci…), po nichž zůstala už jen zmínka v historických a politologických učebnicích, ačkoli si jejich představitelé a současníci svého času mysleli, že zájmy, jež reprezentují, a způsoby, jimiž to dělají, jsou nezastupitelné a trvalé. Když se podíváme třeba na sousední Slovensko, nikoli do dávné historie, ale na uplynulé čtvrtstoletí, zjistíme, že na pomyslném politickém hřbitově už odpočívají dvě strany, jež tvořily hlavní pilíř vlád v letech 1992–2006.

Současná doba – a to nejen v České republice – nepřináší oslabení pouze jednoho ideově definovaného typu strany. Zásadně zpochybněn je celý koncept stranictví jako princip organizace politického života. Přestože stále existují a vznikají subjekty, které přijímají některé vnějškové znaky politických stran či politických hnutí, svou mentalitou a logikou fungování jsou něčím zcela odlišným. V lepším případě projevem dekadence politických stran, v horším případě jejich nebezpečnou karikaturou.

Empirická zkušenost je sice časově omezená, ale přesto – nebo právě proto – varující. Moderní demokratické systémy, které v historickém i mezinárodním srovnání dosáhly největšího 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241638

sociálního výkonu a vytvořily nejlepší podmínky pro důstojný lidský život, byly totiž až dosud vždy těsně spojeny se silnými, ideově vyprofilovanými a dlouhodobě působícími stranami.

Deformace či přímo odstranění principu stranictví naopak vždy bylo průvodním jevem destrukce demokracie jako takové. Jinými slovy: samozřejmě přesně nevíme, k jakým koncům současné oslabování a mizení politických stran povede, na základě dosavadních znalostí a zkušeností ale můžeme předpokládat, že z něj nic dobrého nevzejde. Význam stran lépe pochopíme, když si připomeneme, čím jsou a jakou sehrávají v politice a ve společnosti roli.

Politická strana a její funkce Významu pojmu „politická strana“ všichni tak nějak rozumíme a každý z nás si pod ním dokáže něco představit. V okamžiku, kdy bychom však politickou stranu chtěli definovat, narazíme na problém. Společenské vědy se totiž na společně uznávané definici dosud neshodly (a to nejen pro komplikovanost tohoto fenoménu, ale i z důvodu časové proměnlivosti či různých geografických kontextů). S jednou z prvních přišel v roce 1770 Edmund Burke, když politickou stranu charakterizoval jako „seskupení lidí, kteří se spojují, aby společnými silami prosazovali národní zájem, a to na základě nějakého konkrétního principu, na němž se všichni shodují“. Důležitý je také pohled Raymonda Arona, který považoval politickou stranu za víceméně organizované dobrovolné seskupení, které vyvíjí víceméně stálou činnost; seskupení občanů, kteří se 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241638