počínat po vraždě. Hořela jsem touhou jí o tom prostředku k nalezení klidu povědět, jenže teď už by jí to stejně k ničemu nebylo. Kde by vzala ten hlt krve z mrtvoly své první oběti? Zpočátku jsem vůbec nechápala, proč mě zajímá klid nebo neklid nějakého vraha. Pak jsem ale připadla na myšlenku, že to mohl vyvolat pozůstatek infantilní přemoudřelosti, nutkání pochlubit se. Že jsem jí ale neuměla pomoci, byla tato vražedkyně odsouzena k věčné nespavosti. -Ve stavu nemocných mě dlouho nenechali. Vymysleli si pro mě novou práci v laboratoři, která byla sice potřebná, ale šlo v zásadě o dost neuvěřitelnou záležitost. Zavedli mě do jedné místnůstky a předali mi bednu, v které byly nejrůznější pipety a trubičky, velké i malé, většinou poškozené. Vcelku použitelně pro mé účely vypadal mikroskop, ale jen když jsem si odmyslela jeho znečištění, které vyžadovalo zvláštní přístup ke správnému stanovení výsledků. Musela jsem si zapamatovat, jaké nečistoty jsou jeho součástí, abych pak mohla posoudit, co patří k preparátu. Vyčistit ho nešlo, protože jsem ho sama neuměla rozebrat, a i kdybych se o to pokusila, už bych ho nesložila dohromady. Mým úkolem bylo dělat veškeré klinické analýzy. Reagencie mi měla dodávat neviditelná lékárna nacházející se mimo lágr, ale bylo jich poskrovnu. Došlo proto na pohovor s vedoucím zdravotnické služby, kterému jsem vysvětlila, že s tím, co mi předali, nemohu pracovat. On se tím ale odmítl zabývat a s naprostým klidem prohlásil, že rozkazy nepodléhají žádnému přezkoumání, musí být prostě provedeny. Seděla jsem pak na té bedně, když do mé místnosti úplnou náhodou nahlédl jeden poslíček. Vypadala jsem asi dost zkroušeně, protože mi nabídl pomoc. „Chybí vám nádobíčko?“ řekl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS241210