zato objevil spoustu exemplářů jiného podobného druhu, jehož kůra ovšem nebyla černobílá, nýbrž šedivá. Nakonec kromě těchto „nebříz“ přece jen jeden černobíle žíhaný strom objevil a houstnoucí šero brzy prozářily oranžové plameny. Na druhou stranu, vzhledem k panujícímu suchu a teplu by se jim nejspíš podařilo rozdělat oheň i bez ní. „Jak to vlastně vypadá s tou tvojí novelou?“ zeptal se Marek, když se najedli a společně upírali pohled do malé, soukromé, dočasné praskající výhně. „S tou o Jirkovi? Už ji budeš mít dopsanou?“ Pavel k němu zvedl oči. „Vzdal jsem to,“ řekl na rovinu. „Vzdal?“ opakoval Marek nechápavě. „Proč?“ „Protože jsem už nevěděl, co je pravda a co ne.“ „Tím myslíš RecoMem?“ „Jo, hlavně ten. Ale nejen ten.“ Povzdechl si. „Napsal jsem asi třicet, čtyřicet stránek… desítky hodin uspokojení, naplnění, když jsem měl pocit, že se mi něco podařilo vážně dobře vystihnout, a desítky hodin zoufalství, když se mi zdálo, že některý momenty nedokážu nikdy správně podat, zachytit je tak, aby vynikla jejich důležitost, aby něco znamenaly i pro někoho jinýho než pro mě, aby měly smysl.“ Odmlčel se. „A pak šlo všechno do háje.“ „Kvůli RecoMemu.“ „Kvůli němu. Byla to prostě poslední kapka.“ Pavel obrátil pohled zpátky k ohni. „Nechápej mě špatně. Bez tvojí pomoci, bez tvých vzpomínek, bych nikdy nenapsal ani to, co jsem napsal. Neměl bych kde začít. Jsem ti za to vděčnej. Ale… ta kauza s RecoMemem mi otevřela oči. Ukázala mi, že skutečný pravdy se nikdy nedoberu.“ „Netvrdil jsi vždycky, že pravda, realita, je tvořená souhrnem subjektivních pravd, subjektivních pohledů na skutečnost?“ „Tvrdil. Ale co když jsou všechny ty subjektivní pravdy tak beznadějně překroucený, že se v tom nikdy nevyznáš?“ Zakroutil hla98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240905