8 „Jak ses dostal k pomoci Alžířanům?“ Můžeš se domyslet, že k mé integraci do sítě pomoci Alžířanům nedošlo ze dne na den. Než jsem se přidal k Jeansonově síti, zabýval jsem se alžírskou věcí už několik let. Ale co zmůžeš sám, bez sítě a bez kontaktů, než jen pořád omílat po hospodách, že by bylo dobré něco dělat? Zkrátka, chtěl jsem pomáhat, ale nevěděl jsem jak. Vraťme se ale trochu nazpět. V roce 1948, když kamarádi emigrovali do Izraele, nechal jsem si laboratoř v rue d’Écosse s veškerým zařízením a materiálem, a protože jsem neměl kam jít, bydlel jsem tam, několik měsíců jsem spal na obyčejném polním lůžku. „A co tvoje rodina?“ Válka ji rozprášila. Každý si někde žil po svém a snažil se poradit si, jak to šlo. Sestra se chystala na emigraci do Izraele. Otec a bratři žili v Paříži, ale moc jsme se nevídali. Ve třiadvaceti letech jsem tedy byl sám, bez papírů, bez stálých příjmů a bez „oficiální“ minulosti. Dělal jsem spousty různých brigád, jako fotograf nebo barvíř, ale vždycky pod mé schopnosti i ambice, protože jsem neměl žádný diplom a nemohl jsem se prokázat žádnou klasickou profesionální zkušeností. Všichni mí přátelé odjeli, a abych přemohl samotu, vrhl jsem se tělem i duší do fotografování. Každou noc jsem lezl po pařížských střechách, abych zachytil duši spícího města. Tak se zrodily mé první umělecké ambice a původní laboratoř na falešné papíry začala fungovat jako fotolaboratoř a chemická laboratoř. Postupně jsem zase dostával chuť do života. Na mých nočních eskapá99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240635