Falešné hranice (Ukázka, strana 99)

oldřich Pech pevně věřil nejen ve své schopnosti, ale také v potřebu zničit všechny nepřátele komunismu. Zachycení atmosféry na pracovišti bezpečnostního aparátu z poloviny roku 1948 stojí za pozornost. Zdroj: aBS, personální spis oldřich Pech, ev. č. 1200/17.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240606

Řidič nákladního auta s pozměněnou poznávací značkou

Dne 9. června 1948 v půl šesté ráno byl do Bartolomějské ulice 10 přivezen rudolf Pochop, autodopravce z Konstantinových Lázní, narozený 8. ledna 1920 v olešnici. Na dvoustránkovém dokumentu o zadržení majitele nákladního automobilu značky Walter s popisem osobních dokladů (vojenské anglické knížky a cestovního pasu vystaveného v Londýně v roce 1943) lze nalézt dva podpisy strážmistra arnošta Sendlera z referátu B/1, který zřejmě patřil k osobám, které měly o celé kauze největší přehled. Pochop si ve věznici oblastní úřadovny StB dlouho nepobyl, hned druhý den si ho vzal k výslechu referent Krejčí, pravá ruka dr. Pecha. Možná už před sepsáním protokolu bylo rozhodnuto, že vězeň poputuje dál rovnou do vazby Krajského soudu trestního v Praze XIV. Ten den totiž odešlo ze stejné kanceláře na Státní zastupitelství v Praze i hromadné trestní oznámení na několik desítek lidí, především obětí falešných převodů, a mezi nimi nechyběl ani řidič podezřelého náklaďáku s plachtou, který je k pasti přiblížil. „V Konstantinových Lázních jsem převzal národní správu autodopravy firmy röhling jako příslušník zahraniční československé armády. Vypůjčil jsem si nějaké peníze a zakoupil nákladní automobil značky Walter poznávací značky ČPN 337, se kterým jsem sám jezdil,“ začal vysvětlovat rudolf Pochop, otec devítiměsíčního miminka, na StB v Praze, aby pak vzápětí přešel k první zvláštní události, ke které došlo 5. května 1948.28 V Plané se prý zrovna konala pravidelná schůze autodopravců okresu. Protože chlapeček stonal, odcházel domů o něco dříve, ale u auta před hostincem ho zdržel neznámý muž ve věku asi 35–40 let s kloboukem na hlavě. Požádal ho, zda by mohl odvézt jednu pracovní brigádu někam k Mariánským Lázním. „Neměl jsem k tomu valné chuti, jelikož jsem chtěl domů,“ tvrdil Pochop vyšetřovateli StB Krejčímu pět týdnů po události, „ale konečně jsem mu vyhověl, jelikož silně pršelo, aby brigáda nezmokla, a sjel jsem do blízkosti nádraží, kde jsem naložil několik lidí. Já sám jsem seděl v řidičské budce a nevím ani, kolik lidí nasedlo. Zmíněný muž si sedl vedle mne a jeli jsme směrem na Planou u Mariánských Lázní, Drmoul, Velká Hleďsebe, kde jsme asi 2 km za touto obcí odbočili po špatné cestě do leva u nějakého domku, a jel jsem po této cestě asi půl km, načež mne onen muž požádal, abych zastavil, že bych se dál vozem nedostal, že již dojdou pěšky. Dal mně 400 Kčs 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240606

Po využití poznatků z výpovědi řidiče rudolfa Pochopa, učiněné 10. června 1948, je téměř jisté, že uprchlíci putovali pěšky k osadě Háj (vyznačené na mapě) směrem od Sekerských Chalup či Jedlové, kde začínalo elektrické vedení. Zdroj: www.mapy.cz.

a lidé, které jsem vezl, mně pomohli roztlačiti vůz, který po cestě klouzal. Potom jsem odejel zpět do Konstanových Lázní. Když jsem přijel zpět, druhého dne ráno jsem zjistil, že mně někdo přivěsil na přední poznávací značku, tužkou psanou tabulku na tvrdém papíře s evidenční značkou ČPN – 777.“29 Jediné, co prý tehdy Pochopa napadlo, že tabulku s jinou poznávací značkou mu tam připevnil někdo ze žertu. ale skutečnost byla jiná. Číslo 777 bylo totiž poznávací heslo, podle kterého měla první skupina nalákaná do akce „Kámen“ poznat v Plané správný vůz. Zvoláním stejného čísla se měl major Hnátek ohlásit přímo na hranici, což také udělal právě v okamžiku, kdy čtrnáctičlenná skupinka narazila na „německou“ hlídku před osadou Háj. Všichni až na řidiče, který konečně 10. června cestu upřesnil, ušli mezitím za prudkého deště minimálně 5 kilometrů loukou s místy bažinatým terénem v povodí Kosího potoka, směrem od Sekerských Chalup či Jedlové, kam museli dojet cestou od Staré Vody, jelikož Vladimír Minařík tvrdil, že právě až v této obci odbočili vlevo. Stejná, jistě více než hodinová vzdálenost by uprchlíky čekala, avšak už jen cestou hlubokým lesem, pokud by jim bylo umožněno pokračovat od falešné závory, resp. od osady Háj jihozápadním směrem ke skutečným hranicím u dnes již neexistující česko-německé vesničky Nové Mohelno a její německé „sestry“ altmugl.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240606