cetiletou holkou z hrabství Kerry, kterou její němečtí rodiče a jejich vlezdoprdelkové vychovali s bohémskou bezstarostností, a čtyřicátníkem Martinem, vousatým obrem, co strávil roky ve vězení za zločin, na který se v azylu dělaly jen temné narážky. William řídil minibus, Georgie si podpírala bradu rukou a sledovala, jak se kolem míhá krajina, a Saskia nahlas přemýšlela, jestli je Irsko pro své pohanství předurčeno k osudu antického Říma. Ti čtyři se měli zúčastnit veřejného zasedání na téma politického nesouladu nebo hrozby feminismu nebo snad pletení svetrů pro Ježíše nebo něco takového. Ona měla za úkol připravit sál na jejich návrat: zamést, rozestavit židle, udělat sendviče. Na tuhle exkurzi se těšila od chvíle, kdy se o ní William před třemi dny zmínil. Nejen kvůli plánu, co ukuli s Davidem, totiž že zpátky doveze nějaké dobroty na půlnoční hostinu, i když ten na tom byl to hlavní – jak se tak s Davidem smáli bratřím za zády, zatoužila po dětinských aktivitách. Taky se těšila, že aspoň na chvilku vypadne z poklidu u jezera. Že zase ucítí něco skutečného a postará se o to, aby si projednou připadala jako ve vlastním světě. Občas totiž měla pocit, že ona upřímná víra Williama a jeho stoupenců, očistný chlad jezerního vzduchu, dokonce i ona posvěcená utajenost dostaveníček s Davidem – že to všechno jsou úlomky nějaké cizí pohádky na dobrou noc, ztracené v éteru a omylem přidělené právě jí. Ten jejich „sál“ byl děsně stísněný. U zadní stěny stály klávesy a pár svazků not a hromada Biblí vázaných v kůži, dost na to, aby se z nich nechala vybudovat pevnost. Jakmile rozestavěla plastové židle a skládací stoly do kroužku a vytáhla z rohu řečnický pult, přišlo jí, že v místnosti zbývá nebezpečně málo prostoru potřebného k tomu, aby v ní mohlo dýchat shromáždění křesťanů planoucích vírou. No co, první část úkolu má za sebou. Zamknula dveře a vydala se do obchodu ve vedlejší ulici. Potřebovala koupit toastový chleba a rozjet celý plán. „Prosím vás,“ obrátila se na prodavačku, která se starala o její nákup, „není tady náhodou nějaký telefon?“ V centru jim na kredit nikdo nepřispíval. William tvrdil, že mobily by je akorát rozptylovaly a zbytečně je spojovaly se světem, co 101
Nadherna kacirstvi sazba.indd 101
1.2.2018 16:02:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240599