„Já jsem za Wavy zodpovědnej a chci vědět, co to má znamenat.“ Kel len zesílil hlas a paní Nortonová na něj vrhla svůj nejhnusnější pohled. Kdykoli se tak podívala na mě, bylo mi jasné, že by mi nejradši provedla něco mnohem horšího, než jen zapsala moje jméno na tabuli. „Znamená to, že se vyskytl závažný problém s jejím chováním.“ „Nechápu, co chcete říct tím, že se chovala neuctivě. Ona přece ne odmlouvá.“ „A jak jinak byste chtěl nazvat situaci, kdy mě dennodenně odmítá poslouchat? Moc dobře vím, co jste zač, pane Barfoote. Co byl zač váš bratr. Jste přesvědčení, že vzpouzet se autoritám je známkou hrdinství. Nezdá se, že by vám to v životě nějak zvlášť posloužilo. Váš bratr to roz hodně daleko nedotáhl. Jak dlouho už je ve vězení?“ „Nějakej pátek.“ Kellen sevřel čelist a odvrátil se. Neuniklo mi, jak jí při pohledu na jeho tetování pro štěstí šlehají z očí blesky, tak jsem mu předloktí zakryla dlaní. Chtěla jsem ho jen chránit, ale on se zamračil. „Todlencto nemá s mým bráchou nic společnýho,“ zavrčel. „Todlencto? Je vidět, že jste nikdy nechodil ke mně do třídy, pane Bar foote. Já už bych vás z takového politováníhodného způsobu vyjadřová ní vyléčila. Tak či onak.“ „Já akorát nechápu, proč jste z toho musela udělat celej seznam. Nesnědla oběd jste napsala aspoň padesátkrát. Ona to nedělá, aby vás na štvala. Prostě jenom nerada jí před lidma.“ „Nejí, protože si může dělat, co se jí zlíbí. Je jí jedenáct let a z jejího chování ve třídě usuzuji, že doma má hlavní slovo ona. Zakážou jí rodiče vůbec někdy něco?“ „Jak můžete známkovat oběd?“ „Protože její opakované odmítání představuje závažný behaviorální problém, který vy podporujete.“ „Doprdele práce, to je teda pěkná hovadina!“ zaburácel Kellen. „Pane Barfoote! Takhle před ní mluvíte běžně?“ „No co, ona to nikde papouškovat nebude.“ „A přesně to mám na mysli. Možná nemluví, protože to vy považujete za zábavné.“
Mezi krásou a ošklivostí
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240596