bylo přinejmenším stejně tak pevné jako to se mnou a s mými dcerami. Přes tahle ano jsem natahovala tmavé závoje, a když už se tu a tam trochu roztrhly, rychle jsem se chytala silných slov o světě budoucnosti: všechno se mění, vynalézáme nové formy soužití a další bláboly, které jsem sama vykládala nebo psala, jakmile se mi naskytla příležitost. Ale těžkosti na mě doléhaly každý den, nepřetržitě vytvářely trhliny. Město se ani trochu nezlepšilo, okamžitě mě umořilo svým nepořádkem. Via Tasso se ukázala nepohodlná. Nino mi sehnal auto z druhé ruky, bílý Renault 4, které jsem si hned oblíbila, ale ze začátku jsem ho odmítala používat, končila jsem uvězněná v zácpě. Námaha, s níž jsem čelila tisícovce věcí každodenního života, byla mnohem větší, než kdybych jim čelila ve Florencii, v Janově, v Miláně. Dede hned od prvního školního dne nesnášela učitelku i spolužáky. Elsa, která chodila do první třídy, se pokaždé vracela s rudýma očima, posmutnělá a odmítala mi povědět, co se jí stalo. Začala jsem je kárat obě dvě. Říkala jsem jim, že nedokážou reagovat na nesnáze, neumějí se prosadit, neumějí se přizpůsobit a že se to musí naučit. V důsledku toho se sestry proti mně spolčily: začaly mluvit o babičce Adele a tetě Mariarose jako o božstvech, která jim zařídila šťastný svět přímo na míru, stále výslovněji dávaly najevo, že se jim po nich stýská. Když jsem si je chtěla udobřit a přitáhla jsem si je k sobě, mazlila jsem se s nimi, objímaly mě rozmrzele, občas mě odstrkovaly. A moje práce? Začalo být stále zřejmější, že zejména v takové příznivé fázi bych udělala líp, kdybych zůstala v Miláně, našla si zaměstnání v nějakém nakladatelství. Nebo šla aspoň do Říma, vzhledem k tomu, že jsem se na svých propagačních cestách seznámila s lidmi, kteří se nabídli, že mi pomůžou. Co jsme já a moje dcery pohledávaly v Neapoli? Byly jsme tam, jen aby byl spokojený Nino? Lhala jsem sama sobě, když jsem se viděla jako svobodná a nezávislá? A lhala jsem svým čtenářům, když jsem hrála roli té, která se svými dvěma knížečkami snažila každé ženě pomoci, aby si přiznala to, co si neuměla říct? Byly to jen fráze a mně se hodilo jim věřit, ale ve skutečnosti jsem se ničím nelišila od 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240593