slyšet její křik. Navštěvovat jí smí pouze ženy a děvčata, ale muži se k ní nesmí přiblížit. To je důvod proč muži při porodu nikdy nepomáhají, ani v těch nejhorších případech. Do určité míry je to kvůli delikátnosti situace, ale z větší míry proto, že indiáni mají nehynoucí víru v moudrost přírody, která vše vyřeší vlastní cestou bez vnějšího zásahu. Když jsem jim vyprávěl o těhotenství a porodu evropských žen, opovržlivě to komentovali konstatováním, že se nediví, proč mají Evropané shrbené záda a křivé nohy. Zajisté to způsobuje zručnost a um našich ošetřovatelů, dodávali sarkasticky. Severní indiánka je porodu pokládána měsíc za nečistou. Celou tu dobu přespává v odloučeném malém stanu ve společnosti jedné nebo dvou žen. I otec musí čekat měsíc, než své dítě uvidí, protože novorozeňata jsou ošklivá, mají velkou hlavu, jsou mírně ochlupená a moc červená. Otec by se mohl při pohledu na dítě leknout a zavrhnout jej. Jméno dávají dítěti rodiče, či blízký příbuzný. Chlapců mají různá jména, která jsou většinou odvozena od nějakých míst, období nebo zvířete. Dívky mají jména odvozena od lasičky, jako například Bílá lasička, Černá lasička, Letní lasičky, Hlava lasičky, Lasiččina noha, ocas atd. Matonabbee měl osm manželek a všechny to byly nějaké Lasičky. Třiadvacátého jsme pochodovali téměř přímým severním směrem. Bylo horko a v tajícím sněhu se nám ve sněžnicích špatně šlo a stejně špatně se tahaly saně. Bylo už třetího května předtím, když jsme přišli do Clowley, ačkoli to bylo od Thelewey-aza-yeth pouhých sto čtyřicet ki98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240546