Podívejte se na Schindlerův seznam. Nebo na Královu řeč. Nebo na Bezstarostnou jízdu. Anebo víte co? Vezměte si jakýkoli tuc‑ tový horor a podívejte se na libovolnou scénu, kdy někdo ně‑ koho pronásleduje. Němá filmařina existuje v každém žánru, v takřka každém filmu, který kdy byl natočen. Jen několik let před tím, než se zjevil Umělec, daroval Pixar filmovým fanouš‑ kům němý dárek v podobě úvodní sekvence ve Vzhůru do oblak. Během několika málo minut, jen s podkresem prosté, krásné, na Oscara nominované hudby Michaela Giacchina, zachycuje úvodní sekvence celý společný život Carla a Ellie, od jejich prvního setkání přes svatbu a plánování rodiny, přes neplod‑ nost a bezdětnost až po stárnutí, nemoc, a nakonec Elliinu smrt a Carlovo trápení. Tato sekvence je jednou z nejvytříbe‑ nějších, nejkouzelnějších a nejdojemnějších filmových pasáží ve světě animovaného filmu. A navíc nám podává nezbytné vysvětlení, proč se z Carla stal nerudný stařík, jímž být musí, aby příběh fungoval, i když Ellie se z pochopitelných důvodů v zápletce neobjeví. Jak napsaly britské noviny Daily Express, i kdyby film skončil přesně na tomto místě po úvodní sekven‑ ci, pořád by si zasloužil pět hvězdiček. A právě tak — a právě proto — funguje ticho ve filmech. Němé filmy se ve své původní podobě samozřejmě už nikdy nevrátí, podobně jako filmy černobílé nebo točené ruční ka‑ merou s klikou. Ale pro dobrý příběh vyprávěný pouze po‑ mocí obrazů se místo vždycky najde, a to z jednoho prostého důvodu: protože to funguje. Když nad tím tak přemýšlím, možná by ticho bývalo za‑ chránilo i Nebeskou bránu.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240516