veškeré styky s krajinami smrtelníků, v nichž nyní vládli Padlí, v nichž prvky čchi zeslábly a téměř se rozplynuly v nicotu, pokořené a bezmocné v záplavě cizí energie. A když se válka na domácí půdě začala vyvíjet špatným směrem, když potřebovali všechny, které si mohli dovolit postrádat, vzali si samozřejmě lidi z Annamu — jako Françoisiny rodiče, jako Philippa —, využili je ve svých nekonečných bratrovražedných bojích jako bezcennou masu a po válce je pohodili do rozbořených ulic, aby se o sebe postarali sami. „Já nic nechci.“ Na jazyku ho štípal popel a hořká sedlina. „Naopak jsem vaším dlužníkem. Za ten most.“ „Poctivec.“ Hlas měla odlehčený a jízlivý, skrznaskrz Padlý anděl. „Jsem —“ Otočil se, aby se podíval na Françoise. „Jsem vám zavázán. Až přijde čas, můžu vám pomoct při porodu.“ „Přijde brzy. Za měsíc,“ řekla Berith. „Ale porodní bábu už máme.“ Pohlédla na Françoise, která zavrtěla hlavou. „Odpusťte, ale doktoři často nejsou u porodu moc platní.“ Něco z Beritiny nenucené ironie přešlo i do Françoisina tónu. „Zhruba každou desátou ženu z porodnice v nemocnici Lariboisière vynášejí v rakvi.“ „Nejsem obyčejný lékař,“ odtušil Philippe a pak zmlkl. Právě se přiznal, že používá magii. Ale na druhou stranu… to už přece vědí. „Magie?“ ozvala se Berith a usmála se. „Obyčejně ji skrýváš velice dobře. Ale já ji na tom mostě cítila. Vím, kdo jsi. Když necháš moc vyplavat na povrch, sálá z tebe stejně snadno, jako ti z úst vychází dech.“ „Jaká magie?“ zeptala se Françoise. „Taková, která by dokázala obrátit svět vzhůru nohama.“ Podtón v Beritině hlase přešel do sarkasmu. „Něco, čemu Padlí nerozumí a ani se o to nezajímají.“ Jako by se ona od ostatních nějak lišila. Jako by tomu ona rozuměla. „Zajímáte se jen o to, v čem pro sebe vidíte užitek.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240515