Po setkání s kentaury by mi svědomí už nikdy nedovolilo použít skutečné oko. Jejich populace je decimována, jejich rodiny stíhané žalem a nemocemi, takže bych nemohl být tak bezohledný jako ti ostatní účastníci, dokonce ani v zájmu královny Valeri II. Okamžitě jsem Cala propustil, když mi navrhl, abychom v Honu pokračovali. Ti, kteří skutečně vytrvali, nakonec stejně selhali a způsobili kentaurům mnoho utrpení. Ale pochopitelně jsem nemohl opustit královnu v těžkých časech. Celá léta jsem pracoval na způsobu, jak simulovat účinky přísad bez toho, abych je musel hledat v přírodě. Způsob, jak překonat naše staré, přežité metody, které tak často končí zničením těch nejvzácnějších zdrojů. A teK historie ukáže, co jsem dokázal. Za použití svého syntetického – ale účinného – kentauřího oka jsem namíchal lektvar proti záchvatům, který královna potřebovala. Cestuji do paláce od jezera Karst v Runustanu, abych lektvar doručil a zachránil královně život. Tohle je nový začátek pro Zoro Aster. Tohle je nový začátek pro Novu. Zain a já vzhlédneme od deníku zároveň. „Páni,“ řekne. „A teJ máme první místo,“ řeknu a po tváři se mi rozlije úsměv. „Musíme se dostat do Runustanu. Rychle.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240511