podkopává vlastně Iadonovu suverenitu. A král to dobře ví. Jestliže jediný bohatý není oficiálně šlechtic, je to díra do systému aristokracie. A kdykoli se taky táta objeví u dvora, je z toho Iadon na mrtvici.“ „Tak to by měl zajít častěji,“ řekla Sarene potměšile. „On sem chodí poměrně často. S Raodenem se tu scházeli každé odpoledne a hráli takovou hru, jmenuje se ShinDa. Když hráli v trůnním sále, Iadon zuřil, ale nemohl nic dělat, protože v jeho vlastních zákonech stálo, že dvůr je otevřený komukoli, koho si jeho syn pozve.“ „Takže princ měl talent obracet králova rozhodnutí proti němu.“ „To byla jedna taková jeho roztomilá slabost,“ usmál se Lukel. „Raoden vždycky nějak otočil každý Iadonův nový dekret, aby krále přímo zasáhl. A Iadon se celých posledních pět let snažil najít způsob, jak prince vydědit. A nakonec Domi rozhodl v jeho prospěch.“ BuA Domi, pomyslela si Sarene s rostoucím podezřením, nebo nějaký Iadonův vrah… „Kdo je dědicem teX?“ zeptala se. „To není úplně jistý,“ odpověděl Lukel. „Iadon patrně plánuje dalšího syna – Eshen je ještě mladá. Jinak by byl další v pořadí některý z vlivnějších vévodů – Lord Telrii nebo Lord Roial.“ „Jsou tady?“ zeptala se Sarene a dívala se do davu. „Roial tu není,“ řekl Lukel, „ale Lord Telrii je támhle.“ Kývl směrem k poněkud sebevědomě vyhlížejícímu muži stojícímu u zadní stěny. Byl štíhlý, s výraznými rysy, byl by býval hezký, kdyby nevypadal tak požitkářsky. Oděv měl pošitý drahými kameny a na prstech se mu lesklo zlato a stříbro. Když se otočil, všimla si Sarene velkého červeného mateřského znaménka na levé tváři. „Doufejme, že tenhleten trůn nedostane,“ poznamenal Lukel. „Iadon je špatný, ale aspoň má pořádek v daních. Je to lakomec. Ale Telrii rozhazuje, kudy chodí. Miluje peníze a miluje lidi, kteří mu je dávají. Kdyby tak neutrácel, byl by asi nejbohatším člověkem v Arelonu. Takhle je až třetí – za králem a Lordem Roialem.“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240508