cílem bude Tórshavn a severní pustiny. Bude to náročná několikatýdenní cesta s nejistým výsledkem, ale museli jsme se o to pokusit. Odplutí bylo naplánováno na 20. březen. Navečer 19. března jsem seděl s přáteli u skleničky whisky a rozmlouvali o cestě, která nás čeká, když se ozvalo tiché zaklepání. „Dále!“ vyzval jsem klepajícího a zvedl se z křesla. Otevřel jsem dveře a v nich stála Mia. „Pojď dál, Mio!“ pokynul jsem vlídně dívce. Clif i Al Miu srdečně pozdravili a když jsme znovu usedli, zeptal jsem se, co ji k nám přivádí. Dívka se trochu ostýchavě podívala na naše tváře a pak řekla: „Chtěla jsem vás požádat, zdali bych nemohla plout s vámi. Všechno jsem dlouho rozmýšlela, rozvažovala a dodávala si odvahy. Vím, že budu asi možná přítěží na dlouhé cestě, přesto vás prosím, vezměte mně s sebou!“ Podívali jsme se jeden na druhého. S takovou žádostí jsme opravdu nepočítali. „Jsme opravdu překvapeni, Mio. Život na ponorce není žádný med, i když naše loď je skvělá a pohodlná!“ řekl Clif. „S tím počítám. Nechci vnášet mezi vás napětí ani zbytečné hádky. Slibuji, že byste o mně vůbec nevěděli, pokud bude potřeba, pomohu s čímkoliv. Jediné, oč bych stála je, abych směla vlastní rukou potrestat zrádce a Jeremyho vraha!“ Při těchto slovech se v dívčiných očích objevil obrovský záblesk hněvu, který jsme pokládali za nemožný. Mia byla známa jako milá, tichá a oddaná dívka. Její slova mne překvapila, možná až příliš. „Mio, plavba bude nebezpečná a pokud najdeme Strowinskyho a Williama, nebude vůbec jednoduché s nimi skoncovat. S největší pravděpodobností dojde na boj buď pod vodou, možná na suchu a
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240227