nohy přes okraj postele a kopl do skleničky, kterou jsem tam postavil. Zdravou rukou jsem si promnul tvář, rozsvítil světlo vedle postele a šel čůrat. Později jsem sáhl po svém kufru, malém samsonitu. Odemkl jsem ho a vytáhl tenisky, kraPasy a červené tričko s Che Guevarou. Běh mi udělá dobře, pomůže mi všechno si nějak uspořádat, i když to bude znamenat pouze dávat nohu před nohu. Začal jsem běhat zhruba před rokem, aby mi to pomohlo zotavit se z případu, který byl špatný pro mě a ještě horší pro chlapa, kterého jsem nakonec uložil do země. Byl to případ, u kterého jsme se s Mastersovou potkali, ten, který ji málem zabil. Když mě pustili z nemocnice, začal jsem se šourat, což se postupně změnilo v běhání. Pravidelně uběhnout několik kilometrů pomohlo mému tělu rychleji se uzdravit – ovšem taky to mohl způsobit všechen ten sex s Annou. Vzpomínám si, že pravidelná horizontální poloha neškodila ani jejímu uzdravování. Převlékl jsem se a pak jsem použil nůž z kuchyňky, abych dostal pryč pavouky, kteří se mi zřejmě usídlili mezi laminovanou sádrou a kůží na zápěstí. Pak jsem si strčil do kapsy vstupní kartu od pokoje a tenký svazek bankovek. Došel jsem k výtahu, ale rozhodl jsem se jít po schodech, abych se trochu rozhýbal. Prošel jsem vstupní halou. Chlap u recepce byl pobledlý z nevyspání. Namířil na mě ukazováček. Věděl jsem, co si myslí: další blázen, co běhá pro zdraví – musí to být Američan. Nebo možná jen přemýšlel o výpovědi. Před vstupními dveřmi mě čekalo překvapení. Mastersová v předklonu, protahující si podkolenní vazy. Na sobě měla černé legíny se žlutými švy. Obdivoval jsem její nohy. Zadek měla dost žhavý, aby se na něm daly žehlit límečky. Opřel jsem se o ze\. Proč kazit tu chvíli? Vrátila se k baseballové čepici newyorských hasičů, vlasy svázané v obvyklém koňském ohonu. Žádné líčení. Ty její oči ani žádné nepotřebovaly. „Brýtro,“ pozdravil jsem nakonec. Vzduch byl chladný, nikoliv mrazivý, a vítr se utišil. Perfektní běhací počasí. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS240214