duši, možná kvůli mně nedodělal veterinu, já šrámy na duši, nedokážu to s chlapama. A za nějakou delší dobu se objevil v mém životě další. Tady už jen slovo muž je sporné. Dozvíte se posléze. Nenechala jsem nic náhodě a rozhodla se, že se dám dohromady s jiným pacientem z psychiatrie. Ono se říká, že by se pacienti neměli dávat dohromady, protože většinou když jim není dobře, se stahují ještě víc dolů. Ale co už. Naše první rande s tímto mužem proběhlo v čekárně u naší milované psychiatričky, ke které jsme chodili oba dva. Asi jsme jí tenkrát dost zamíchali objednávacím systémem, protože přehodit se tak, abychom se tam sešli, stálo milého muže dost úsilí. Rande nedopadlo příliš valně, ale tak už to asi na rande v čekárně bývá. Lidé se ale scházejí na různých místech a tak jsme se sešli ještě několikrát. Asi jsem se zamilovala. Tady jsem si zcela jistá, že jsem měla ráda a předpokládala, že spolu budeme dost dlouho. Scénář s podbízením a ponižováním se opakoval, ale tentokrát jsme se nerozešli kvůli mému začarovanému kruhu. Když jsem ho dovedla domů, mamka říká: „Ten je divný“, ale nikdy by ji nenapadlo, co je na něm jinak. Vím, ptala jsem se jí, ale tohle vážně nešlo poznat. Rozešel se on se mnou a já nepochopila proč. Řekl mi, že mám málo sebevědomí, a že proto se se mnou rozchází. Nějakou dobu jsem se trápila, že jsem neschopná a nemožná. Ale za nějaký čas se ozval on sám. Tentokrát už to nebyl muž, ale žena. Chtěla po mně, abych ji oslovovala v ženském rodě. Chodila jsem s transsexuálem. A nikdo z mého okolí to nepoznal. Dokonce ani psychiatryně, která ho léčila s domněním, že jde o poruchu osobnosti. Je strašně těžké, když s někým máte partnerství se vším všudy a najednou prodělá hormonální terapii, chodí na foniatrii nacvičovat ženský hlas, nechá si narůst dlouhé vlasy, prostě je z něj někdo úplně jiný a máte ho oslovovat v ženském rodě. Nejsem lesbička, a i kdybych byla, nevadilo by mi to. Prostě bych věděla, kam pat98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS239837